sobota 2. února 2013

Zpátky ke kořenům! (akt.)

Jevišovka - setkání Chorvatů KIRITOF 2012
Včerejší debata o nejlépe upravené obci našeho širšího okolí Jevišovce se dotkla taky zajímavého fenoménu. Na jižní Moravě (zrovna v Jevišovce) žili Chorvati, ale po roce 1945 byli odtud odsunuti (přesídleni a rozptýleni po celé Moravě, několik rodin i do Rakouska). "To není pravda," ohradil se jeden z diskutérů, " ti sem až po roce 1945 přišli!"
Pane, jo! Ti, kdyby to tak slyšeli! Odsun Chorvatů nebyl tak jednoznačný a jednoduchý jako odsun Němců, ale stejně se v letech 1947 - 1952 postupnými kroky uskutečnil. Zůstat mohlo - tak jako v případě Němců - pouze několik rodin. Chorvaté dostali jedinou výhodu, a to že za majetek zanechaný na Mikulovsku bude provedeno finanční vyrovnání. Toto téma nechci dále rozvíjet, pouze bych rád připomenul, že potomci Chorvatů z Mikulovska žijí i dnes mezi námi, že jim bylo po roce 1989 dovoleno postavit v Jevišovce (dříve Frélichově),  pomník, u něhož se každoročně scházejí, že si někteří z nich po roce 1989 zakoupili v domovských obcích (Jevišovka, Nový Přerov, Dobré Pole) domy a vrátili se do kraje svých předků.
Krajina předků a naše kořeny. Určitě sledujete nový seriál (každou středu v 21 h na ČT 1) Tajemství rodu. Po svých kořenech a po svých předcích pátrají známé osobnosti, ale po svých kořenech  a předcích může pátrat každý z nás.  Sám jsem u rodu své matky takové pátrání podnikl, dostal jsem se do roku 1788. Docela dobré, ne? U rodu mého otce jsem zatím skončil u svého praděda Josefa někdy kolem roku 1895. Dál jsem nepátral. Zatím. Tím, jak postupně získávám fotografie bývalého božického faráře Jana Nevrkly, vím, že i on patří do našeho rodu. A najednou mě to zase začalo zajímat víc. Je v Božicích dost rodin, které se můžou považovat za starousedlíky. Vlastně všichni kolonisté a postupně se tomu blíží i všichni, jejichž rody zde žijí přibližně od roku 1945 - 1950. Některé rody "mizí" po přeslici (pokud pokračují pouze v ženské linii), jiné se rozrůstají a vytvářejí tzv. širší rodinu. Blízké příbuzenské vztahy se většinou udržují do vztahu bratranec - sestřenice, ale povědomí, že máme společné předky i z dávnější minulosti, to vesměs přetrvává. A tak nezaškodí, když občas začneme pátrat. Ostatně pořad Pošta pro tebe je toho nejjasnějším důkazem. Uvědomil jsem si, že i jméno Nevrkla vlastně patří neodmyslitelně do moderních Božic, jelikož s výjimkou necelých 7 let (1974 - 1981), zde bylo stále přítomno. A já se kdysi divil, čím mě to Božice od první chvíle oslovily? Dodnes lituji, že jsme neakceptovali velkorysou nabídku tehdejšího starosty Jindřicha Šebečka a nenastěhovali se do "prelátovy vily". Já vím, byla to už značně omšelá budova, ale měla svého "genia loci" a byla jedinečná. Nakonec jsme stejně koupili bývalý rakouský majetek! Nesdílím uměle vyvolávané obavy o navracení majetků a dalším odškodňování. Je to věc každého, jak takovým uměle šířeným poplašným zprávám podléhá. Co se stalo, stalo se. My, kteří dneska v bývalém pohraničí žijeme, za to nemůžeme. My jsme tady doma a své domovy si budeme chránit a bránit. Hrdě, bez bázně a hany! Co k tomu potřebujeme? Především notnou dávku sebevědomí a odvahu. Jak už jsem kdysi napsal v Božických novinách: Jenom ne strach!!! To je špatný pomocník a rádce. 8. květen, to není den (pasivního) osvobození, jak se dříve označoval, to je  Den vítězství, jak správně navrhl počátkem 90. let nově zvolený prezident Miloš Zeman, tehdy poslanec. To díky němu došlo k této změně i ke změně oslav z bývalého 9. května na 8. května. Doufám, že se k tomu bude upřímněji hlásit než k některým jiným svým výrokům týkající se dávnější minulosti Česka. Naši předkové za svobodu bojovali (nečekali na ni) a dávali všanc i své životy. Jeden můj děda (taky už jsem o tom psal) na následky věznění v nacistickém koncentráku zemřel v září 1945, aniž jsme se mohli potkat, druhý na následky věznění v podobném zařízení zemřel, když mně byl necelý rok. Ale byl jsem jeho jediným vnukem, kterého poznal, a snad má ze mě "tam nahoře" aspoň trochu radost. Dědu mé manželky zastřelili ustupující nacisté 8.5.1945. Tolik jenom na vysvětlení mých postojů k těmto otázkám.
A na závěr ještě jednou k otázce národnosti a rodových kořenů. K českým kořenům se v zahraničí hlásí docela dost lidí, i když už dávno ztratili kontakty s krajinou svých předků a často už ani jazyk předků neovládají. Cítí ale zvláštní pouto a při různých příležitostech se ke svým kořenům hlásí. Tak jako teď třeba nový americký ministr zahraničí John Kerry. Nejvíc krajanů žije právě v USA. K českým kořenům se tam hlásí asi 1,5 milionů občanů. Mám tam taky takové "příbuzné", s nimiž bohužel byly kontakty zpřetrhány už v roce 1923. Teď už ani nevím, jestli žili v Severní Dakotě nebo v Severní Karolíně, něco North ... to ale bylo. Tady zdravím i Pepu Daňka (*1931) žijícího - od svého útěku v roce 1950 z Bantic - v západní Kanadě. V Brazílii je to téměř 0,5 miliónu krajanů. Možná si vzpomenete, jak jsem si dopisoval s panem Votavou ze Sao Paula (byl ročník 1924 a do konce života vzpomínal, jak chodil do školy s panem Miroslavem Jandáskem, který byl stejně starý). Rodinu pana Votavy, jehož otec byl za I. republiky četníkem v Českých Křídlovicích, vyhnali jak nacisti (po Mnichovu 1938 z Křídlovic do vnitrozemí), tak později komunisti (pan Votava emigroval po roce 1948 a usadil se v Brazílii). Jeho manželka byla Brazilka a česky neuměla, jeho dvě dcery taky česky neuměly, ale o život u nás se zajímaly a tak jsem požádal svého staršího syna  a s jednou z nich komunikoval mailem anglicky. Téměř 0,4 miliónu krajanů žije v Argentině. A své příbuzné by tam našli i někteří občané Božic. I já vím, že tam kdysi žil nevlastní syn mé "vídeňské" tety. V Austrálii žije asi 10 000 Čechů. Největší emigrační vlny tam přišly po roce 1968 (i můj, Růženin a Olinin spolužák z gymplu Aleš), ale taky z velké vlny po roce 2000. Docela zajímavé a zvláštní. V Evropě žije nejvíc lidí s českými kořeny - když odhlédneme od bratrského Slovenska - v Chorvatsku (asi 10 000 krajanů ve Slavonii) a v Rumunsku (necelé 4 000 krajanů v Banátu). Největšími městy s českou populací byly po Praze Vídeň a Chicago. Dneska se to prý ani nedá přesně spočítat, kolik krajanů v těchto městech žije a kolik z nich se ke svým českým kořenům hlásí. Leccos prozradí pouze jména od původu česká a moravská. Možná si hasiči vzpomenou, že po roce 1989 jezdil na hasičské akce pan Havlik z Rakouska (taky jsem s ním mluvil) a ten se dokonce naučil česky, aby se tady cítil lépe. Všichni to známe, že domluva "rukama nohama" je v cizině náš největší handicap.
Tak a to už by pro tentokrát mohlo stačit. Kdo to vydržel číst až sem, tak má můj obdiv. Díky.
                                                          Ladislav Nevrkla

5 komentářů:

  1. Omlouvám se všem věrným čtenářům, že tento týden bude na mé příspěvky skromnější. Vrhl jsem se totiž na zpracování svého rodokmenu a divili byste se, co se dá za několik dní všechno zjistit. Najednou jsem se ocitl až někde kolem roku 1820, kde jsem se dopátral svého praprapraděda Josefa, dále jeho syna (mého prapraděda Františka), jeho syna (a mého praděda Josefa) a mého děda Jana (1904 - 1945), o němž jsem už různě psal - zemřel na následky věznění v nacistické káznici v Breslau=Vratislavi. Hodně se už dneska dá zjistit pomocí webu. Já zrovna pročítám farní matriky z let 1864 - 1935. Fakt zajímavé čtení. Horší je, když pan farář škrábal jak kocour a nejde to přečíst. Povedlo se mu to zrovna u mé jedné praprababičky Eleonory, když se v roce 1868 vdávala.
    Zkuste se zaregistrovat na http://actapublica.eu/matriky/brno/ a uvidíte, jak vás to třeba vtáhne. A jsou i další cesty a prameny. (lan)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také se již delší dobu snažím zpracovat náš rodokmen, ale bohužel mi to nějak nejde. Pokusila jsem se použít Vaši nabídku registrace (podle návodu), ale nějak se tam nemohu orientovat. Prostě mi to nějak nejde. Zřejmě jsem ten typ, který vše potřebuje vysvětlit polopatě. Budu se snažit v tom i nadále pokračovat, ale nejsem si jistá zda pozitivně. Přesto děkuji za Vaši informaci.M.E.

      Vymazat
  2. Zkusím se k tématu příští týden vrátit s podrobnějším návodem. (lan)

    OdpovědětVymazat
  3. Moravský zemský archiv se omlouvá všem uživatelům a zájemcům o rodokmeny - jeho server je od minulého týdne přetížený a nezvládá nápor zájemců. Doporučují se připojovat v noci, tam byste snad mohli být úspěšní. Tak, kdo v noci nespí a brouzdá po internetu, tak ať to zkusí. A ještě něco: Na webu MZE není zatím samozřejmě všechno - kompletní je celý bývalý Jihomoravský kraj (nejsem si jen jistý Zlínskem). Mě mrzí, že tam chybí Dačicko, tam potřebuji pátrat ... (lan)

    OdpovědětVymazat
  4. Server je opravdu přetížený, ale já jsem spíš čekala na ten podrobnější návod.(me)

    OdpovědětVymazat