Tajemný proslulá palírna U suchýho akátu |
V dávných dobách to koncem léta, na podzim a v zimě v mnoha božických chalupách vypadalo jako v proslulých alchymistických dílnách na dvoře císaře Rudolfa II.
- Alchymista připravující slivovici: Jamalalicha? Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. Tasparta maznalika zamáz piskurty, jajla, piskurty, patláma, patláma, patláma a… žbrluch!
- Překlad: Nahoru dám švestky, zkvasím to, spálím to, zchladím to, skapu to, stáčím to, piju to, chutná to! Rudolfovo tajemství ... a tak vznikla slivovice.
Tyto domácí pálenice dávaly přednost tradičnímu způsobu rozšířenému zejména na Moravě, kdy si pěstitel sám založí kvas a po vykvašení jej přiveze do pálenice. Může být přítomen pálení a může aktivně ovlivňovat celý proces včetně následného koštu. Především však má jistotu, že pálenka pochází stoprocentně z jím vypěstovaného ovoce!
Když se však pěstiteli nechtělo v palírně pobývat, mohl se nechat na košt pozvat. A to byl taky případ palírny U suchýho akátu. "Pojď si na brzlík!" zval zvučným hlasem vrchní palírník. Kdo neodolal, byl překvapen silou "brzlíku". Tento brzlík totiž nebyla žádná známá žláza s vnitřní sekrecí, ale byla to asi 80% část kořalky, která šla hned po "metošu". Zasvěcení vědí, o čem je řeč a těm ostatním je to stejně jedno!
I v domě, kde dneska bydlíme, jste prý kdysi dávno taky mohli chodit "na brzlík". Já to nepamatuji a křivule, baňky a jiné destilační pomůcky jsem tady žádné nenašel. Doba císaře Rudolfa II. je přeci jenom hodně vzdálená.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat