Ve 41.pokračování seriálu o odbojové organizaci Světlana nazvaném Světlana 41: Partyzán Antonín Daněk, 3. část aneb Klid ani po smrti, jsem mj. rekapituloval vše, co se mi do té doby podařilo o činnosti Světlany zjistit a co jsem vypátral o osudech jednotlivých hrdinů.
Není to všechno vůbec jednoduché a jak prameny a literaturu, tak archivní materiály StB, vyšetřovatelů a soudů a taky vzpomínky pamětníků je nutno brát s opatrností a rezervou.
Setkávám se pravidelně s interpretacemi, které zdaleka nemůžou odpovídat skutečnosti. Ať již se jedná o nepřesnosti v knize Hyeny v akci, tak třeba některá svědectví občanů, kteří tehdy v naší obci žili.
Tajná akce StB 15.5.1949, při níž měl být A. Daněk zatčen v bytě u řezníka Smetany, aby mohl být v následném monstrprocesu odsouzen k exemplárnímu trestu – pravděpodobně k trestu smrti – zcela určitě neprobíhala tak, jak se nám ji snažila letos vylíčit jedna božická pamětnice. Při vší úctě k jejím šedinám nelze takovým způsobem interpretovat dávnou minulost, byť jsme byli – a to jí v žádném případě neupírám – jejími přímými svědky. U zatýkací akce tato paní mohla být až ve chvíli, kdy smrtelně zraněného Daňka přinesli příslušníci policejního komanda kolem 6 hodiny ranní před Smetanovu masnu. To už totiž bylo v obou obcích (Božice a České Křídlovice byly v té době dvě samostatné obce) pozdvižení a ti, kteří bydleli blízko, sledovali s napětím a obavami, co se děje!
Materiály zločinecké organizace, jakou bezesporu byla Státní bezpečnost, nejsou také stoprocentně důvěryhodným pramenem, ale většinou momentálně nic lepšího k dispozici nemáme. Jak jsem psal již mnohokrát – skládám mozaiku příběhu o Světlaně střípek po střípku a rád si vyslechnu i pamětníky, jakými jsou i božičtí občané, včetně zmíněné paní. I jejich svědectví však budu vnímat pozorně a s ostražitostí. Pokud převládnou emoce a záměrné dezinterpretace, je takové svědectví velmi znehodnocené.
V závěru zmíněné 41. části jsem napsal toto: „Při rozsáhlé zatýkací akci StB 10.a 11.3.1949 se Daňkovi jenom zázrakem a shodou příznivých okolností podařilo tomuto zatčení uniknout. Od této chvíle však se stal štvancem, člověkem bez domova, kterému nezbývalo nic jiného než se skrývat a pokusit se odejít do exilu. Kolem 22.3.1949 přešel Daněk v rámci čtyřčlenné skupiny uprchlíků u Čížova na Znojemsku do sovětské okupační zóny v Rakousku a poté přes Vídeň do utečeneckého tábora v Linci. Při druhém tajném návratu do republiky v květnu 1949 byl jeho pobyt v Božicích zjištěn (dnes již mám materiály, které dokládají i jak) a během zatýkací akce zde byl nad ránem 15.5.1949 14 dní před svými 27. narozeninami zastřelen. Okolnosti jeho smrti, uložení tělesných ostatků či další osud Daňkovy rodiny jsou dosud zakryty rouškou tajemství a čekají na svá odhalení. Snad se to taky jednou podaří ...“.
A právě v tomto směru se na nás usmálo štěstí. Nedávno navštívila Božice dcera Antonína Daňka, paní Marta. V době otcovy smrti jí byly 3 roky. Přesto se rozhodla v doprovodu své příbuzné „podívat se do míst svých kořenů“. Věřím, že se nám podaří mozaiku o Antonínu Daňkovi doplnit o další zajímavý střípek.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat