Historie: Jak se žilo tenkrát

Tentokrát: Jak se žilo za protektorátu

Dnes prý máme hospodářskou krizi, stěžujeme si na kde co, tak trochu v duchu starého vtipu: Víte, kdo jsou největší nepřátelé socialismu? ??? No přece jaro, léto, podzim a zima. Podívejme se ale, jak se žilo v době nesrovnatelně krutější, v době skutečné nesvobody, jak se žilo za protektorátu. Získal jsem materiál nazvaný II. světová válka na Slavičínsku a v něm jsem našel skutečně zajímavé údaje dokládající, s jakými finančními i materiálními prostředky si lidé museli tehdy vystačit. A protože se to týká celého protektorátu, myslím, že vůbec neuškodí, když se s vámi o tyto údaje podělím. Jenom bych dodal, že naše oblast nebyla tehdy součástí Protektorátu Čechy a Morava, ale po Mnichovu 1938 se stala přímou součástí tzv. Třetí říše. Život Čechů, pokud zde zůstali - v našem případě hlavně části božických kolonistů - byl proto trochu jiný, neboť se stali říšskými občany, byť pro ně neplatila branná povinnost.

Po vypuknutí války byl zaveden přídělový (lístkový) systém, každý člen domácnosti dostával měsíčně lístky na zakoupení potravin a mýdla, body na zakoupení textilií a obuvi. Lidé těžce pracující měli příděly potravin větší, množství přídělů potravin se však časem zmenšovalo. V roce 1939 dostávali občané na lístky měsíčně příděly podle věku:
děti do 6 let: 1kg masa,  320g tuku, 2,80kg chleba, 2,40kg mouky,  1,60kg  cukru,  150g  krup,  200g

                       cukrovinek, 250g umělého medu, 16 vajec, 200g těstovin, 10g čaje a 3/4 litru mléka

                       denně,
děti do 14 let: 2kg masa, 800g tuku, 5,40kg chleba, 3kg mouky, 1,60kg cukru, 150 g krup, 5g čaje,

                         160g kávoviny, 200g  luštěnin,  200g  cukrovinek, 700g marmelády, 16 vajec, 250g 

                         umělého medu,  600g žitovky, 200g těstovin, 1/4 litru mléka denně,
ostatní nad 14 let: 2kg masa, 840g tuku, 8kg chleba, 150g krup, 3,60kg mouky, 1,60kg cukru, 5g čaje,

                         160g kávoviny, 200g luštěnin, 200g  cukrovinek, 700g marmelády, 16 vajec, 125g     

                         umělého medu, 600g  žitné kávy, ¼ litru mléka denně.

V roce 1944 byl již měsíční příděl na dospělého občana: 1 kg masa (Němci měli 4,30kg), 160g sádla,  70g másla, 480g margarínu, 9,70 kg chleba, pečiva a mouky, 4 vejce, 1,20kg cukru, 6kg brambor, 1,75 litru mléka (odstředěného a měsíčně!).
Od 1941 byly lístky i na tabák a tabákové výrobky, tzv. tabačenky: příděl na jednu dospělou osobu bylo 30 cigaret týdně (i nekuřáci), nebo 6 doutníků, nebo balíček (25g) cigaretového tabáku nebo balíček (50g) dýmkového tabáku. Nekuřáci své tabačenky výhodně prodávali či jinak využívali. Na příděl byl i petrolej na svícení, na počátku roku 1945byl tento příděl omezen jen na 1/2 litru měsíčně pro ty, kteří neměli zavedenu elektřinu.

Rolníci

Rolníci byli vyhlášeni jako samozásobitelé a potravinové lístky nedostávali. Naopak, byly jim nařízeny povinné dodávky svých produktů. Tak 1939 byly nařízeny dodávky (kromě jiných) 80 ks
vajec od 1nosnice ročně (za úřední výkupní cenu 14,20 K za 1kg). V roce 1940 se dodávalo z 1ha zemědělské půdy 63 kg hovězího masa (živé váhy) ročně a 36kg vepřového masa. V roce 1941 již dodávky stouply na 80kg hovězího masa živé váhy z 1 ha zemědělské půdy, mléko se muselo odevzdávat všechno, jenom ½ litru mléka na osobu denně si mohli nechat. Roku 1942 vepřového masa se již muselo odevzdávat 40kg živé váhy na 1 ha ročně a od jedné dojnice 48kg  másla ročně. Kromě toho se dávalo i dřevo z lesa (podle výměru  lesní půdy). Roku 1943 měli dodávky i včelaři: z jednoho včelstva ročně 1kg medu.

Zabíjačky, mletí obilí a jiná omezení

Povolení k domácí zabíjačce dostávali zemědělci až po splnění těchto povinných dodávek, někteří to však riskovali a zabíjeli vepře "na černo", takové "černé" zabíjačky byly však přísně trestány. Rovněž povolení k mletí obilí dostal rolník až po splnění dodávek. Původně znělo povolení na semletí 21 kg obilí na osobu měsíčně, později bylo mletí omezeno jen na 15 kg. Byli však mlynáři, kteří přivírali oko a semleli lidem i větší množství, někdy i bez povolení, někteří mlynáři však za toto riziko brali od lidí vysoké částky peněz. Roku 1942 bylo ve Slavičíně zaplombováno 74 odstředívek na mléko, 93 máselnic a 10 domácích šrotovníků. Přesto si lidé tajné máselnice a šrotovníky vyráběli sami: konstrukce je dřevěná, mlýnské kameny má z betonu, pohon byl na malý naftový motor. Zaplombovaný byl i mlýn mlynáře Naizra ve Slavičíně, občas si ale samotní Němci plomby oddělali, semleli  si obilí a za pár dní opět plomby přidělali - to aby si honem namleli i naši lidé.

Nedostatek  

Nedostatek potravin za války nebyl všude, zvl. ve vesnicích tak zlý, jako ve městech, lidé měli možnost si potraviny vyprodukovat nebo sehnat u zemědělců. Velmi vzácný však byl cukr, protože z něj lidé pálili kořalku (pro vlastní potřebu či pro spekulativní prodej). Problémy se zásobováním ve městech přinesly zemědělcům možnost výhodných obchodů, poměrně dobrou finanční situaci, oddlužení, ba někdy spekulace s potravinami a slivovicí (1 litr až 2.000 K) jim přinášela i značné zisky. Dost se také pašovalo přes hranici různé zboží: ze Slovenska dobytek, koně, zemědělské produkty, tabák, na Slovensko se zase ilegálně převážely hospodářské stroje a zařízení.

Pomoc Němců

Na jedné straně Němci důkladně ždímali z vesnic její produkty, byly však i případy, že Němci rolníkům pomáhali (viz výše zmíněný případ se slavičínským mlýnem). Vojáci ze slavičínských kasáren pomáhali svými povozy s koňskými spřeženími při  polních  pracích (v zimě i při svážení dřeva), drobní zemědělci se svými kravskými  potahy rádi jejich pomoc využívali. Jako odměnu za své služby Němci požadovali potraviny, zvláště v pozdějších letech války.

I z naší božické Kolonie máme doklady o tom, že tato pomoc existovala a byla využívána. Za okupace zde žilo několik desítek Poláků a Ukrajinců nasazených na nucené práce v Říši. Při žních v roce 1941 zde pomáhali i belgičtí zajatci. Za této situace opadl zájem německé strany o vystěhování kolonistů. Situace zemědělců v Říši byla příznivější než v protektorátě. Byly zde nižší povinné dodávky a lepší odbyt, zvláště když vídeňští překupníci platili několikanásobně vyšší ceny. Lidé z měst, především z Vídně, nabízeli kolonistům i různé zboží, ošacení a podobné výměnou za to, co zbývalo po povinných odvodech. Výkupní ceny zemědělských výrobků činily v roce 1943 u pšenice 23 RM/q, žito 19 RM/q, ječmen 19-22 RM/q a jatečný skot 1,20-1,50 RM/kg. Je třeba přiznat, že zadlužení kolonisté splatili převážně právě v této době své dluhy z doby 1. republiky. Vzhledem k příznivému kurzu marky a nemožnosti investovat do rozšíření hospodářství, podařilo se aspoň rychle splatit hypoteční úvěry

                                                                                                             Zpracoval Ladislav Nevrkla