Příběh božické/znojemské Světlany sledujeme na stránkách našeho webu „ProBožice“ již 3 roky – první příběh jsem publikoval 24.11.2007. Začínal jsem se skromnými výchozími materiály: publikace J.A Zemanové – Mazalové a J. Pospíšila, několikařádkové zápisky v božické kronice a pak už téměř nic. To slůvko „téměř“ se však během doby postupně rozplývá a mizí. I společensky se téma „rozboru“ událostí z období let 1948 – 1989 (ale i některých válečných událostí z let 1939-1945) dostává stále víc a víc na veřejnost, do médií, a co je nesmírně cenné a důležité – i do našich škol. Osobně patřím k těm, kteří na školách zahajovali projekt společnosti Člověk v tísni nazvaný Příběhy bezpráví. Dosavadní „špičkou“ – a současně významným posunem – je postoj hlavy našeho státu, pana prezidenta Václava Klause. Mezi oceněnými osobnostmi letošního „28. října“ byl též člen Světlany Jan Janků z Hanušovic na Olomoucku a Julie Hrušková. Oba mají – byť spíše nepřímo – souvislost s božickou Světlanou. Paní Hrušková (nar. 1928) pochází z Boskovštejna. V roce 1945 odešla s rodiči v rámci osídlovaní pohraničí do Vranova n.D. Po únoru 1948 se zapojila do odbojové činnosti a stala se – podobně jako božický hostinský Antonín Daněk – kurýrem. Zde bych rád opravil i sám sebe: pro lidi, kteří po únoru 1948 přešli hranice a vraceli se přes ně průběžně zpátky s různými úkoly, se dnes používá termínu „kurýr“ místo dřívějšího „agent-chodec“. I ona byla „zjištěna“ a při jednom návratu do ČR zatčena, tvrdě vyslýchána (přišla přitom o dítě), odsouzena a vězněna. Přesto nezatrpkla a žije dnes mezi námi. Pan Janků je prvním ze „světlanářů“, kterému se dostalo takového vysokého ocenění. Věřím, že stojí na začátku procesu, kterým se naše společnost objektivně vypořádá s nelehkým, ale také nejednoznačně veřejností vnímaným obdobím. Nejde o přepisování dějin, o glorifikaci jedněch a zatracování druhých, o pouhé „přehození výhybek“. Jde o fakta a jejich interpretaci.
Dostáváme do rukou materiály, které vedl mocenský aparát – soudy, policie (tehdy SNB), včetně její složky StB i další písemné zdroje. Máme ale ještě poslední šanci získat autentické vzpomínky posledních přímých účastníků, spolupracovníků a dalších aktérů tehdejších událostí. Je jim kolem 80 let a více a ještě můžou mluvit. Již minule jsem na tomto místě oznamoval, že jsem navázal kontakty s dcerou zakladatele a vedoucího „božické“ Světlany Antonína Daňka paní Martou (nar. 1946). Dnes se posouvám dále. V nejbližších dnech bych měl získat spojení s mladším bratrem Antonína Daňka panem Josefem Daňkem (nar. 1931). Byl též původně jedním z obžalovaných v „Akci Světlana“ (viz foto trestního oznámení z 6.5.1950), ale vyslechnut již nebyl. Jak je patrno ze záznamu „Josef Daněk nemohl býti ve věci vyslechnut, jelikož tento podle zjištění státní bezpečnosti ve Znojmě uprchl pravděpodobně do zahraničí.“
O osudech Josefa Daňka zase příště.
Připravuje Ladislav Nevrkla
Ahoj Laďo! Tak takto jsem byl před chvíli osloven mobilem. Tady Pepa Daněk z Kanady! To jsem rád, že Vás slyším, vysoukal jsem překvapeně ze sebe. Nevykej mi, tykej mi, já jsem Pepa! No bylo to perfektní vyprávění výbornou češtinou od člověka, kterému bude za půl roku 80 let a který od roku 1950 žije v cizině, víceméně v Kanadě! Leccos už jsme si stihli sdělit při tomto prvním kontaktu. Pepo, tak dík a těším se na tvé vyprávění. Laďa N.
OdpovědětVymazat