Jen pro osvěžení paměti připomenu, že jsem získal kontakt na pana Josefa Daňka (nar. 1931) , mladšího bratra bojového velitele Světlany na Znojemsku Antonína Daňka. Josef Daněk mi v minulých dnech popsal svoje životní zážitky staré už přes 60 let. Zatím bohužel ještě nemám jeho fotografii a rovněž tak celého domu, v němž Daňkovi v Banticích bydleli. Vše snad v dohledné době bude napraveno a doplněno. Zatím připojuji fotografii, kde je po pravé straně kousek Daňkova domu, naproti je dům, kde bydlel Pepův a Tondův bratr Láďa. Předpokládám, že tam v té stráni byly i ty sklepy.
Josef Daněk píše: „Co se týče mne, tak se pokusím popsat, co se mnou před 60 lety stalo. Bylo to zjara roku 1950. Přišli k nám domů v Banticích dva mladí kluci, asi tak staří jako já (tj. kolem 20 let). Říkali, že chtějí přejít přes hranice do Rakouska. Říkali, že je za mnou poslal kamarád mého bratra Tondy, že já jim pomůžu přejít přes hranice do Rakouska. A já hlupák jsem jim uvěřil! Poradil jsem jim, že až přejdou přes hranice, nesmějí jít po hlavních cestách, protože ty jsou patrolované ruskými vojáky. Východní část Rakouska byla v té době okupovaná ruskou armádou. Poslal jsem je k mému kamarádovi taty Šimoníka, který žije blízko hranice a ten že jim pomůže přejít hranice do Rakouska. Kluci však nešli, jak jsem jim říkal, v Rakousku je chytili Rusáci a předali je SNB do Znojma. Kluci to na mě řekli SNB. Byl jsem ten den v učňovské škole, kde jsem se učil kovářem. Přišli do naší třídy dva civilisté (asi příslušníci StB) a ptali se učitele, jestli je v této třídě Daněk. Učitel jim potvrdil, že je Daněk v této třídě. Civilisté přišli ke mně a řekli: Pojďte s námi Daňku! Šel jsem s nimi. Strčili mne do auta. Zastavili jsme u budovy, na které byl nápis: Znojemská věznice. Drželi mne ve věznici pět dní. Drsně tam se mnou jednali. Můj táta mně sjednal dobrého advokáta a po pěti dnech mne z věznice propustili. Příští den jsem byl doma. Moje maminka mne poslala do vinného sklepa. Tyto sklepy byly vzdálené kousek od domu. Rostlo kolem nich mnoho stromků a křovin, takže sklepy nebylo moc vidět. Když jsem vyšel ze sklepa, tak se koukám a uviděl jsem auto. Zastavilo před naším domem a čtyři SNB vylezli z auta se samopaly a šli do našeho domu. Myslím si, že SNB si uvědomili, že udělali chybu, když mě propustili, a tak si pro mě přišli zpátky a chtěli mě dát zpět do vězení (do vazby). Nešel jsem domů, až pozdějc. Doma na dvoře mne můj bratr Laďa naložil na vůz, hodil na mě seno a na to ještě položil kolo. Zavezl mne skoro až do Prosiměřic. Zastavil vůz, já jsem vylezl z vozu, sedl na kolo a jel jsem do malé vesničky blízko hranic, kde bydlel můj školní přítel. Než se setmělo, ukázal mně přes okno, v kterou stranu mám přejít hranice. O půlnoci jsem se vydal na cestu přes hranice do Rakouska. Pán Bůh byl ke mně velice dobrý. Udělal pro mě zázrak! Jak jsem vyrazil k hranicím, tak začalo hustě pršet. Lilo jako z konve. Jinak kdyby nepršelo, tak by pohraniční stráž hlídala se psama a světlometama hranice. To by mne psi ucítili, strážníci by mne zastřelili a psi roztrhali. Protože tak moc pršelo, tak jenom světlomety zářily kolem dokola. Když světlomet ozařoval blízko mne, tak jsem si čopl na zem, aby mne nebylo moc vidět. Když jsem přecházel hranice, měl jsem veliký strach a cítil jsem srdce bouchat až v hrdle. Poznal jsem, když jsem přešel hranice. Na rakouské straně hranic byla políčka úzká a malá a už tam byly i vinohrady. Děkoval jsem Pánu Bohu, že mne převedl přes hranice bez nehody. Když jsem byl už na rakouské straně, tak jsem cítil, že ze mne spadla tuna olova! Abych nezapomněl, na české straně hranice nebyl ani jeden malý stromeček na dva nebo tři km. Byla zde jen holá zem. Šel jsem na rakouské straně asi půl hodiny. Byl sem už unavený. V každém vinohradě byla malá chatka s postelí. Tak jsem si do jedné chatky vlezl a lehl na postel. Spal jsem jako dudek. Když jsem se probudil, slunce už svítilo a ptáci zpívali. Byl to překrásný den .
Laďo, měj se moc dobře. Tvůj přítel Pepa Daněk.“
Laďo, měj se moc dobře. Tvůj přítel Pepa Daněk.“
Tak tolik dnešní vzpomínka Josefa Daňka na to, jak unikl nejen opakovanému pokusu o svoje zatčení, ale i jak unikl do svobodného světa.
Zpracoval Ladislav Nevrkla
 |
| Josef Daněk na jaře 1950, krátce před odchodem do exilu |
Žádné komentáře:
Okomentovat