V těchto dnes uplynulo 600 let od smrti posledního moravského Lucemburka, markraběte moravského a několik měsíců též krále římského (od 1.10.1410). Řekli byste, že tento poslední význačný faktický vládce Moravy mohl mít něco společného s Božicemi?
Představte si, že měl. Kdysi jsem k tomu vypátral toto:
Božic se v jejich počátcích rovněž dotýkaly spory o příjmy z některých klášterních vesnic. 28.6.1279 byl ve Znojmě urovnán spor mezi kněžickým proboštem Vojslavem a Zdeslavou, dcerou Hartleba z Dubna a vdovou po Markvartu Dlouhém, jehož první manželka Adléta odkázala Božice kostelu kněžickému. Touto smírnou dohodou byly Božice přisouzeny kostelu v Kněžicích. Opis této listiny se nachází v archivu kláštera v Želivi.
V archivu želivského kláštera se nachází též originál listiny. Z této listiny se dovídáme, že smírně byl urovnán i spor mezi proboštem ženského premonstrátského kláštera v Dolních Kounicích Jarlochem a opatem premonstrátského kláštera v Želivi Tylmanem o desátky z několika vsí, mj. i z Božic. Listina dokládá, že Božice byly v té době majetkem dolnokounického kláštera. Časem však celá ves Božice přešla na klášter želivský.
O změnu vlastnictví se však pokusil výše zmíněný markrabě moravský Jošt Lucemburský. Jošt, o němž toho zase až tak moc nevíme, a který prý byl takovou trochu rozporuplnou osobou. „Jošt vynikal velikým nadáním jako strýc Karel (míněn císař Karel IV.) i značnou učeností, ale tyto pěkné vlastnosti úplně zatemněny byly nezřízenou ctižádostivostí, sobeckostí a svárlivostí. Celá jeho vláda byla jen samý boj.“
No a jak to tedy bylo s Joštem a Božicemi? Byl to boj. V roce 1380 odňal Jošt násilím obec Božice želivskému klášteru, ale na rozkaz římské kurie ji po čtrnácti letech klášteru v roce 1394 opět vrátil. A tím taky skončila jeho stopa v historii Božic.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat