Cesty víry: Orlí oko

Skautská přezdívka provází kněze a teologa Marka Váchu jeho celým životem. Již v pěti letech ministroval Marek "Orko" Vácha v kostele sv. Tomáše v Brně. Jeho rodina tehdy bydlela v paneláku na sídlišti Žabovřesky, kde se Marek postupně začínal setkávat s tzv. podzemní církví. Zúčastňoval se "bytových seminářů" a zřejmě tady někde jsou počátky jeho uvažování i rozjímání o věcech, které dnes přednáší stovkám převážně mladých posluchačů. Jeho rozhodnutí studovat biologii ovlivnily časté pobyty v přírodě. Jako čtyřletý kluk chytal motýly se svým strýcem, vysokoškolským profesorem, aby už o rok později spolu pitvali žáby. Od dětství ale také jezdil na skautské tábory, kde rovněž ministroval, protože náplň skautingu ve své podstatě není odtržena od věcí duchovních. V prvním ročníku studia biologie na vysoké škole se pak pod vlivem bytových seminářů rozhodl studovat také teologii a stát se knězem...

Předcházející povídání najdete (stejně jako video celého pořadu) na webových stránkách České televize - http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/.

V pořadu zazněla také slova věnovaná božické farnosti a objevilo se několik pohledů na náš kostel, sakristii a nedělní bohoslužbu. Marek „Orko“ Vácha  říká: „Asi za pět minut deset vyrážím autem (z Lechovic) do Božic, do vedlejší farnosti. Tam mše svatá začíná v 10 hodin 10 minut. Prostý kostelík, normální lidi, s normálními problémy, strašně dobří lidi. Paní Jandásková už tam má pro mě připravenou termosku s kávou ... Mše svatá končí někdy tak kolem čtvrt na dvanáct. Pak se ještě stavuji v Boroticích u Krátkých. .... No a odpoledne můžu vyrazit trošku ven do přírody, trošku dobít baterky.“

Marek „Orko“ Vácha se stává význačnou osobností českého veřejného života. Přitom zůstává normálním mladým mužem, který má kromě povinností kněžských a pedagogických na lékařské fakultě i své záliby a zájmy. Jedna věc mě v jeho povídání zvlášť zaujala. To když říkal, že člověk má své sny realizovat ve chvíli, kdy po nich hodně touží a má sílu je uskutečnit. Jsou totiž věci, které když neuděláme ve vhodnou chvíli, mohou zůstat jenom sny.

                                                                                                          Ladislav Nevrkla