Už jsem to několikrát zmínil, ale pokud chci psát o tématu pietních aktů ke Dni vítězství 8.5., nemůžu tímto sdělením nezačít. Jsem ten poslední, který by si toto výročí nechtěl připomenout. Oba mí dědové byli za okupace vězněni za účast v protifašistickém odboji. Jméno Jan Nevrkla bylo vloni připomenuto i ve významných výročích Znojemska. Jako člen vlastenecké odbojové organizace Obrana národa byl v březnu 1941 zatčen, odsouzen a po celou válku vězněn v koncentračním táboře v Breslau (Vratislav). Na následky věznění v září 1945 zemřel, takže jsem ani neměl tu čest, abych ho poznal. Připomíná ho pamětní deska v mé rodné obci Prokopově. Tragický osud potkal i děda mé manželky, který byl ustupujícími nacistickými vojáky zastřelen 8.5.1945 a jeho osud připomíná kříž na okraji pole v Mírovci u Grešlového Mýta a pomník vedle kapličky v Grešlovém Mýtě.
Píši o tom proto, že jsou pomníky, pamětní desky a kříže, které mají jasný, nezpochybnitelný základ a trvalý význam, a jsou pomníky, které byly zhotoveny účelově, s notnou dávkou ideologického balastu.
Tak se stalo, že máme v Božicích dva pomníky. Jeden, který byl již při svém zhotovení postaven k uctění památky padlých vojáků v první světové válce a po příchodu nových českých obyvatel po roce 1945 byl upraven jako památník boje za naši svobodu a jak se dnes uvádí, je to pomník Vítězství.
V dobách normalizace po potlačení reformního Pražského jara 1968, byly v řadě obcí postaveny pomníky nové. Jejich umělecká úroveň je sporná (ironií osudu autor toho božického Hubert Prümmer sám krátce poté emigroval na „zaprodaný“ Západ). To byly hlavní důvody, proč byl po roce 1989 odstraněn z prostranství před školou. To, že je dnes opět vztyčen a umístěn na soukromém pozemku, je věc jiná. Ať se u něho schází ti, kteří ho berou za svůj.
Jenom si myslím, že by se u něj neměly konat oficiální ceremoniály.
Ladislav Nevrkla
P. S. Součásti pomníku Vítězství u kostela je od loňského roku i pamětní deska účastníků a obětí zinscenovaného soudního procesu s protikomunistickou organizací Světlana (1949 – 1951). Ta kytička patří i jim.
Žádné komentáře:
Okomentovat