V minulém pokračování jsem se vrátil k okolnostem smrti Antonína Daňka 15.5.1949 ve vzpomínkách pamětníků. Citoval jsem ze vzpomínek žijícího Daňkova bratra Josefa a taky božické pamětnice paní Františky Čapkové. Dnes tyto vzpomínky dokončím.
Čapkovi vzbudily výstřely po druhé hodině ranní. Venku byla tma, pouliční světlo od půl jedenácté sobotního večera nesvítilo (podle svědectví pamětnice Marie Slezákové) a na ulici pod masnou bylo rušno. Na cestě ležel raněný cizí muž a sténal a u vrat Mikuškovy stodoly (již neexistující stavení pod masnou směrem k Laďovi Blatnému) se vleže ukrýval Bohuš Paděra, jeden ze synů bývalého starosty. Manželé Čapkovi a Bohuš Paděra se rozhodli pomoci sténajícímu raněnému muži a zvedli ho.
„Jak jsme se zvedali,“ vzpomínala vloni paní Čapková, „ tak jsem uviděla na celé čáře přes silnici stát civilisty s puškama, mířili na nás! Jak jsem uviděla chlapy s puškama, tak jsem zvolala: Němci!!! , a všichni tři jsme se rozpleskli na zem jak žaby! Ale ten raněný říkal: Nic se nebojte, to jsou naši, zaneste mě k nim. Tak jsme ho zanesli k nim a položili jsme ho na zem. U vrat stodoly stáli četníci s puškama a na zemi seděli kluci Mikuškovi a kluci Sovovi s rukama vzadu. Jeden z četníků nám řekl, ať si stoupneme ke zdi. My jsme říkali, že máme doma malé dítě, že jdeme dom... Pan Nevídal (velitel božické stanice) říkal: Ti o ničem nevijó, pusťte je dom! A tak jsme šli dom. Bohuša Paděrovýho si tam však nechali. Nepamatuju si, že by tam přijelo nějaké auto, ale vím, že celý lesík nad naším – tam, jak jsou dneska řadovky – byl obsazený, takže nikdo nemohl ze vsi ven!
Daněk utekl ze Smetanovy masny, kde se skrýval, k Filipům (do domu Jana Filipa, kde dnes žije Roman Himal a Alena Škrabalová). Několikrát přitom vystřelil, dvakrát zasáhl (mj. majora Hlavačku, velitele zásahu, a ještě jednoho příslušníka StB), sám byl zasažen třikrát do břicha (podle svědectví Josefa Daňka). Lidi z okolních domů už byli venku, stáli tam vojáci s automatama, četníci. Jeden voják se díval oknem k Filipům (bydlela tam stará paní Filipová se svobodným synem Janem). Něco u Filipů plesklo! Byl to jenom moment – a už jela dvě auta odspodu, od Tuháčkového (dnes Miroslav Dvořák). Auta zůstala stát, vyběhli chlapi s nosítkama a z druhého auta vyvedli paní Daňkovou. Za chvilku vynášeli Daňka na nosítkách. Byl zakrvácený, střelený do břicha a měl prostřelenou hlavu v oblasti spánku. Paní Daňková ho musela identifikovat. Daňka pak odvezli do Znojma a paní Daňkovou domů do hospody. Když Daňka vynášeli ven z Filipovy kuchyně, tak tam měl Honza (Filip) před vchodem škopek na dešťovou vodu. Protože nemohli s nosítkama vycouvat, tak ho chlapi odstrčili a našli tam 10 000 Kč! „Panenko Maria, jak já jsem se mohla mít,“ dodala nevážně pamětnice paní Františka Čapková.
Otec Antonína Daňka dostal díky známostem (?) svolení, aby mrtvého syna mohl převézt domů do Bantic a dokonce, aby ho mohli pohřbít na hřbitově v Prosiměřicích. Zdá se velmi pravděpodobné, že v bezvýchodné situaci volil těžce zraněný bývalý partyzán Antonín Daněk dobrovolnou smrt, než by měl padnout do rukou StB! Poslední kulkou ze své pistole si prostřelil hlavu.
Ladislav Nevrkla
Poslední snímek je Smetanova masna, jak už ji delší dobu neznáme. Vyvrácené "lindě" jsme se hodně věnovali před rokem ve fotohádance. Nedaleko stromu stojí tehdejší starosta V. Střižík. Dva dokumenty se týkají Daňkova pobytu v Rakousku, pocházejí z 22.4.1949. Mladý muž s puškou a se psem je Antonín Daněk během svého kratičkého pobytu v Suchohrdlech u Znojma. (lan)
OdpovědětVymazat