Téma: Žítkovské bohyně

Osudy lidových vědem, které ještě donedávna působily v kopaničářské obci Žítková u Starého Hrozenkova na moravsko-slovenském pomezí, se zabývá drobná knížka šéfredaktora Slováckých novin Jiřího Jilíka z roku 2005 a aktuálně též román Kateřiny Tučkové nazvaný též Žítkovské bohyně, který má vyjít 30.9.2011.

Tyto knihy shrnují to, co autoři vypátrali, když se vydali "po stopách bohyní, žen, které uměly věstit budoucnost, léčit nemoci, nalézt ztracené předměty i přičarovat lásku". K připravované knize K. Tučkové se uvádí: Vysoko v kopcích Bílých Karpat jsou řídce rozeseta přikrčená stavení. Všude je daleko. Říká se, že právě proto si tam některé ženy dokázaly uchovat vědomosti a intuici, kterou jsme ztratili. Předávaly si ji z generace na generaci řadu století. Říkali jim bohyně, protože dokázaly bohovat - prosit Boha o pomoc a jeho zásahům i trošku dopomoci... Říkalo se o nich, že vidí do budoucnosti. Proč tedy nezachránil tu svou?

Zdejší vědmy na Kopanicích žily odnedávna a jejich působení dlouhé roky přitahovalo potřebné lidi z okolních obcí i vzdálenějších končin. Na toto téma jsem narazil v diskuzním fóru na webu http://www.folklorweb.cz. Z názorů zde zveřejněných jsem poskládal malou mozaiku. Upozorňuji, že se jedná o citáty, které jsem si přečetl, nejsou to žádné výsledky mého párání. Ale pátrat začínám ... Vždyť není žádným tajemstvím, že z Moravských Kopanic (z obcí Žítková, Starý Hrozenkov, Vápenice aj.) pocházejí z velké části občané současných Čejkovic, okres Znojmo. Jména jako Sedlačík, Gabrhel, Michalčík, Hodulík, Šopík, Juračka, Kročil, Gorčík a další a další najdeme jak v původní domovině, tak i v současných Čejkovicích.

Tak a teď tedy po stopách „žítkovských bohyní“ podle netu:

O žitkovských bohyních vím poměrně hodně, protože jedna z mých příbuzných měla za manžela synovce jedné z posledních bohyní, která ještě dožívá v Čejkovicích u Znojma."Bohyňování", jak se lidově říká věšteckým praktikám, zanechala již na konci 60. let pod hrozbou tehdy již "normalizačních" úřadů. Na Žítkové už bohužel tato tradice nebyla předána na prvorozenou dceru vědmy a zanikl tak skutečný fenomén pohanské magie, který má snad původ až v 6. století, tedy v době příchodu slovanských kmenů na Moravu a do českých zemí. Jen z doslechu vím, že praktiky, které stařenka ovládala, byly obdivuhodné a někdy až fascinující. Dokázala určit místo utopence s přesností několika metrů, byla nápomocna při vyšetřování krádeží dobytka, kdy určila popis pachatele. Dokonce uměla z lití vosku určit diagnózu v předstihu před lékařem, který nemoc poznal až po jejím rozvinutí s roentgenových snímků. Ovšem vrcholem bylo věštění odchodu politiků ze scény. Poznala konec SSSR, věděla že "traja významní rudí Rusi musí zemřít" (Brežněv, Černěnko, Andropov), než se změní systém (r. 1980!!!). V r. 1989 na velikonoce pověděla, že "sa budú v Německu búrat múry". Všichni jsme to považovali za nějakou recesi a koncem roku přišel pád berlínské zdi. Poslední její svědectví bylo na r. 2012, kdy stařenka řekla, že „sa blíží "konec času..." Tak jsem zvědav, co na tom bude. Ale něco se asi stane, protože bohyně se nepletly.
Žítkovské bohyně je opravdu fenomén, který nemá obdobu snad v celé Evropě. Bohužel dnešní doba nepřála tomu, aby se zachoval pro příští generace...

Informace jednoho z diskutujících, mi v podstatě potvrdil na přednášce PaedDr. Jilík, který se tomuto tématu věnuje. Je jenom škoda, že v samotné Žítkové se od místních nic relevantního nedozvíte... Byl jsem tam a setkal jsem se jen s nepochopením, nedůvěrou a nezájmem. V Krhové žije pouze jedna kartářka, která však žije jen s tradice původních bohyní, se kterýma nemá moc společného, protože neléčí... Poslední opravdovou bohyní byla Kateřina Gabrhelová (1905-2001) a příbuzná manželky Vašeho synovce, která již pro vysoký věk nebohyňuje (nar. 1918). Jméno z pochopitelných důvodů a zachování diskrétnosti neuvádím...

Žítková byla a snad i stále ještě zůstává "fenoménem". Jen pro zajímavost doplním, že za bohyní Gabrhelovou a bohyní Stehlíkovou jezdili ještě v osmdesátých letech komunističtí funkcionáři, aby jim vyložili, jak dlouho se udrží ve funkcích... Jedna z bohyní prý jednomu soudruhovi z Bratislavy (tuším místopředseda ÚRO) prorokovala, že mu po r. 1989 uteče manželka... Tak se stalo, protože po revoluci ztratil vliv. I v devadesátých letech jezdil krajský soudce z Brna za bohyní Irmou, aby mu "přičarovala" návrat manželky. Z uvedeného je patrné, že i přes tvrdou ateistickou výchovu v rodinách komunistické nomenklatury, někteří vysoce postavení soudruzi věřili na magii... I bohyně samotné přiznaly, že v osmdesátých letech jim režim dal pokoj. Důvodem asi byla loajalita některých funkcionářů, kteří si na Kopanice jezdili na radu, když už jim teklo do bot. Nepopíratelnou skutečností zůstává, že bohyně Irma G. i Hana S. vyléčily spoustu duševních nemocí u dětí z řad inteligence. Mám příbuzné na Kopanicích, takže vím, o čem mluvím.

Poslední z diskuzních příspěvků (z dubna 2011) se týká současnosti. Píšete, že v Čejkovicích dožívá jedna z posledních bohyní. Asi jí už bude hodně let, ale bylo by možné získat na ni kontakt? Anebo už skutečně zanechala své činnosti, jak píšete, od 60. let?

Pokud se týká kontaktu na vědmu z Čejkovic, je rodina v poskytování jakýchkoliv adres velmi opatrná... Po roce 89 totiž přijel jeden slovenský "taky redaktor". Bez autorizace, bez souhlasu rodiny i stařenky zveřejnil bulvární článek v nějakém slovenském „plátku“ (Mágia a tajomno...), který už dnes ani nevychází. Porušil veškeré zásady chráněných údajů a navíc zveřejnil fotografie bez vědomí a souhlasu respondentů. „Vědma z Čejkovic“ magické praktiky jistě zná, ale nemá je zájem s ohledem na svůj věk předvádět a už vůbec ne se nějak zviditelňovat. Pokud vím, tak dávala rady pouze rodičům nemocných dětí...

Tak tolik výběr z informací publikovaných na webu k jistě lákavému tématu. Ani já nemíním porušit některá „tabu“ a publikovat diskrétní informace. Pouze doufám, že čejkovická seniorka se i v těchto dnech těší dobrému zdraví a možná se časem něco víc z jejího života dozvíme.

Nejstarší v současné době žijící čejkovická občanka je ročník 1921 a k „žítkovkým bohyním“ se staví značně rezervovaně. „To bych o tom musela něco vědět...!!!“ Možná ví!

                                                                                        Vybral a zpracoval Ladislav Nevrkla