Když si vzal něco do hlavy známý prelát Max Mayer, šel do toho důsledně a cíleně. Využil přitom sílu své osobnosti a svých kontaktů v rámci celého Předlitavska, samozřejmě jižní Moravy zvláště. Jak jsem uvedl nedávno, první poštovní budova (bývalé MNV) v naší obci byla jeho dílem, stejně jako projekt dnešního domova důchodců, bývalého „kláštera“. A ať už si o panu prelátovi myslí, kdo chce, co chce, pro mě zůstává nejvýznamnější osobností, která kdy v Božicích žila. Taky, když se v regionální literatuře píše o někom z Božic, tak jedině o prelátovi Maxu Mayerovi.
Nevím, kolik projektů „spadlo pod stůl“ do roku 1945. Vím však o řadě nápadů a návrhů, které zapadly prachem po roce 1945. A co si budeme povídat, novější historie, kterou začali od druhé poloviny roku 1945 psát noví čeští osídlenci, je nám přeci jenom bližší. Dvě velké obce – Božice a České Křídlovice – se sice načas znovu rozdělily (v letech 1945 – 1950), ale postupně se sbližovaly a vytvořily jeden funkční celek, který svou dynamikou zastínil mnohé dříve slavnější, známější a významnější obce, které se historicky pyšní titulem městys (namátkou třeba Troskotovice, Mikulovice, Oleksovice, Blížkovice, Prosiměřice, Vémyslice, Šatov, Štítary, Višňové, Běhařovice, Olbramovice nebo Olbramkostel).
Na druhou stranu to neznamená, že se nám všechno povedlo a že všechny naše nápady se dočkaly konečné realizace. Někdy, jak se říká pámbů zaplať, že se vůbec nerealizovalo to, co se honilo hlavami některých funkcionářů či občanů (třeba jatka), jindy bylo dobře, že se dobrý nápad pozdržel (třeba změna lokality pro výstavbu nové školy), taky určitě bylo škoda, že se v daný moment některé plány neuskutečnily a pak už bylo pozdě (třeba letní kino nebo aquapark). O projektech, které se uskutečnily a bylo by bývalo lépe, kdyby se odložily zatím psát nebudu, ale taky na ně jednou dojde.
Byl bych moc rád, kdybych od pamětníků dostal tipy a informace o těch nápadech, o kterých prostě nevím, protože jsem v Božicích tenkrát ještě nebydlel a některý nápad ke mně doposud „nedoletěl“.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat