Nerealizované projekty 2: Nová škola (pův.28.8.2011)

Materiál původně publikovaný 28.8.2011. Ve druhé části tohoto seriálu se ohlédneme za některými nerealizovanými projekty z novodobé historie naší obce. Bohužel, nepodám k nim žádné velké podrobnosti, protože je prostě neznám. Přesto neuškodí, když si tři nejvýraznější plánované nerealizované aktivity z let 1945 - 1970) připomeneme.
S příchodem nových českých osídlenců v roce 1945 bylo brzy zahájeno i školní vyučování. Školní budovy, které koncem války sloužily i jako lazarety nebo sídlo Hitlerjugend (česká menšinová škola) byly dosti zdevastované a vyžadovaly si nutné opravy. Brzy se však projevily i problémy s nedostatečnou kapacitou školních objektů. Školy byly umístěny v řadě budov v Božicích i Českých Křídlovicích. První pokus o postavení nových školních budov na rozhraní katastrů Božic a Českých Křídlovic, kde měla být umístěna měšťanská škola (dnešní druhý stupeň základní školy) a u vily Tulipán v Českých Křídlovicích, která měla sloužit obecné škole (dnešní první stupeň ZŠ) nebyl v roce 1947 realizován. Nevím, co vedlo tehdejší plánovače k tomu, že chtěli stavět dvě oddělené budovy, z dnešního pohledu však můžeme říct, zaplaťpámbů za to, že projekt nebyl realizován. Potřebám školství tak sloužily nejen všechny dosavadní školní budovy (dnešní I. MŠ, tzv. stará škola v Křídlovicích a bývalá menšinová škola na křižovatce), ale po určitou dobu (1945 - 1954) i adaptované prostory přízemí a 1. poschodí kláštera (dnešního domova důchodců). Od roku 1958 pak navíc ještě dnešní Dekarliovo (původně Hanušovo) a dnešní dům Vlachynských (školní dílny a kabinety). Vzorem pro novou školní budovu postavenou v letech 1961 až 1963 na jižním okraji obce se stala škola v Blížkovicích (stavěná na konci 40. let). V obtížných ekonomických podmínkách (krach tzv. třetí pětiletky v roce 1961) musela ta naše být realizována v daleko skromnější podobě. I tak je po půdní vestavbě v dnešních podmínkách plně vyhovující.
Jsou známy peripetie, které kolem této stavby byly (viz publikace o Božicích) i to, že o podobnou akci usilovali i v Břežanech a Jaroslavicích. Dodnes na to v obou obcích nezapomněli. Myslím, že o tom, že se stavba nakonec provedla v Božicích, rozhodl tenkrát - stejně jako je tomu i dneska - lobbing tehdejších božických funkcionářů. Jak tehdejší ředitel Čestmír Černošek, tak i jeho zástupce Josef Starý využili svého vlivu a známostí z funkcí, které zastávali nejen v obci, ale především při tehdejším Okresním národním výboru v Mikulově. Je to prostě tak: pokud chceme něčeho dosáhnout, musí být naši obecní zástupci viditelní i dále než jen v naší obci. Že je to dneska obtížnější, o tom nepochybuji. Zrušením okresních úřadů se vše podstatné odehrává na kraji a tam je prostě z jakékoliv obce daleko. Měli bychom to mít do blízké budoucnosti na paměti. Příklady Znojma (místostarosta P. Balík), Miroslavi (starosta A. Forman) nebo Únanova (starosta V. Fabík), kteří jsou i v krajských orgánech, jsou dostatečně výmluvné. Stejně jako kontakty stranických starostů a zastupitelů. Dobrým příkladem je nejen Znojmo (nedávno i teď), ale třeba z 90.let celá oblast v širokém okruhu kolem Telnice, kde žije dlouholetý významný poslanec, "porcovač medvěda" Ladislav Šustr (tehdy KDU-ČSL). Nádherná víceúčelová sportoviště venkovní s umělým povrchem i orlovny jsou toho viditelným dokladem (viz třeba Moutnice nebo Šitbořice). Také dřívější vliv poslankyně M. Bayerové nebo senátora Vl. Železného zanechal na Znojemsku své stopy.

                                                                                       Ladislav Nevrkla