Přestože se už nějaký ten pátek nepohybuji v prostředí školském, ale kousek vedle (v oblasti práce s mladými dospělými), zájem o historii i současnost naší země, našeho národa a kontakty s různými odborníky i institucemi udržuji a rozšiřuji nadále. Mj. jsem např. stále členem krajské komise dějepisné olympiády.
Mluví mi proto z duše ministr školství Josef Dobeš se svými plány na změnu vzdělávacích programů základních a středních škol. Svým způsobem se vrací tam, kde začínala Marie Terezie: Učit se bude tzv. trivium (v současné době to bude matematika, čeština a cizí jazyk) a místo tehdy povinného náboženství to bude výchova k národnímu sebevědomí.
A právě ten poslední bod mě velice silně oslovuje. Víme všichni velmi dobře, jak i více než 20 let po sametové revoluci zůstává naše národní povědomí (o sebevědomí se raději ani nepokouším spekulovat) na nízkém stupni. Pan ministr k tomu říká: Pěstujme národní sebevědomí, studujme naši minulost a silné osobnosti. Znamená to znát dobře i negativní stránky české historie a vyrovnat se s nimi. Poznávejme zároveň současnost, děti by měly vědět, v jakých oborech hrají Češi ve světě prim. A ještě k tomu dodává: Čeští studenti jsou ušlápnutí a ke konkurenceschopnosti (v celosvětovém srovnání) národní sebevědomí prostě patří.
Proklamace a vize pana ministra jsou jedna věc, praxe na našich školách věc druhá. Nejsem přesvědčen o ideálním stavu, ten ve školství nebyl a není nikdy, ale některá pozitiva se objevují. Před časem jsem zaznamenal na webu naší školy besedu s božickým sběratelem a amaterským historikem. To považuji za naprosto vynikající a správnou věc. Právě spolupráce s lidmi "z terénu", s lidmi, kteří mají nějakého zajímavého koníčka, o němž můžou zasvěceně a fundovaně hovořit, by se měla rozšiřovat a tito lidé by měli dostat možnost a příležitost šířit svoje poznatky a zkušenosti dále, především mezi naši nastupující generaci. Vzpomeňme, jaké byly kdysi počátky archeologie nebo sadařství? To byla velmi často práce tisíců venkovských kantorů. K oboru pak přivedli řadu pozdějších docentů a inženýrů. Dnes to může být i naopak. Budu rád, když bude naše škola patřit k průkopníkům nových přístupů a jsem připraven ke spolupráci. O historii naší obce jsem toho sám zjistil dost zajímavého a taky vím o lidech v naší obci či jejím blízkém okolí, kteří by mohli poutavě oživit a doplnit klasickou školskou výuku (nejen z historie).
Ruka ke spolupráci je podána, bude důležité, jestli nabídnutou ruku někdo uchopí.
Ladislav Nevrkla, pedagog v.v. (jako kdysi Miloslav Šimek v Mladém světě)
Žádné komentáře:
Okomentovat