Událostmi moderních dějin (od tereziánských a josefínských reforem konce 18. století) se zabývají i renomovaní historici (též publicisté i literáti), a to tak, že "nekloužou" jen po povrchu známých událostí, ale začínají se podrobně zabývat i regionálními dějinami a to na základě shromažďování a studia historických materiálů. Je velmi potěšitelné, že se jedná o historiky mladé, nezatížené minulostí a schopné nezaujatých a nepředpojatých pohledů na historické události. Ke Znojemsku se vážou dvě takové osobnosti - pracovník Historického ústavu FF Masarykovy univerzity v Brně dr. Martin Markel (pochází z Jaroslavic) a historik Jihomoravského muzea ve Znojmě dr. Jiří Kacetl působící ve Znojmě. Jejich práce nám osvětlují mnohé a pokud se dotýkají i naší obce či nejbližšího okolí, pokusím se vám alespoň něco zprostředkovat.
Nejnovější práce M. Markela má hodně odborný název, četl jsem ji však jedním dechem, což se i mně stává málokdy. V několika pokračováních se tedy od nového roku 2012 podívejme na události moderních dějin našeho regionu prostřednictvím publikace Svoboda a demokracie v regionu rakouského impéria s podtitulem Politika jihomoravských Němců v letech 1848 - 1919.
Odkaz revolučních let 1848 - 1849 a počátky ústavnosti (1860 - 1867)
Již před časem jsem na tomto webu připomněl nejvýznamnějšího politika naší obce všech dob Josefa Schneidera, poslance Moravského zemského sněmu z let 1848 - 1849. V dnešní kapitole se podíváme na část období počátků občanské společnosti v letech 1848 - 1867. M. Markel v ní vymezuje čtyři základní zlomové prvky: jihomoravskou (znojemskou) realitu, měšťanskou revoluci jihomoravských mlynářů, sedláků a měšťanů z let 1848 - 1849, omezování svobodné politiky státními úředníky (byrokraty) a utváření svobodné politiky ve Znojmě a na venkově v počátcích ústavnosti (1860 - 1867).
Březnová měšťanská revoluce roku 1848 odstartovala dvacetiletý proces přeměny tehdejší absolutistické monarchie (na trůn nastoupil v prosinci 1848 císař František Josef I.) na režim parlamentární občanské společnosti. Na konci března 1848 svolaný moravský zemský sněm rozhodl rozšířit své dosavadní tři kurie (stavovské - prelátskou, panskou a rytířskou) o zástupce královských měst. Do tohoto sněmu byli kooptováni i tři znojemští zástupci. Takto rozšířený sněm zahájil okamžitě diskuzi o způsobu volby do nového moravského zemského sněmu. Hlasovací právo mělo být nepřímé - ve městě by jeden volitel zastupoval 200 voličů, na venkově 300 voličů. Volit by směl každý rakouský občan, fyzicky plnoletý, svéprávný, zachovalý (tj. netrestaný), jeden rok usedlý ve volebním obvodě a samostatný. Tato poslední podmínka vylučovala z řad voličů čeleď, dělníky a almužníky a vůbec neplatiče přímých daní, bez ohledu na příjem. Tj. rozhodoval především status (postavení) voliče, nikoliv výše příjmu.
Jihomoravská aristokracie reprezentovaná výrazně majitelem jaroslavického panství (kam patřily i Božice) hrabětem Wilhelmem Hugem von Hompeschem-Bollheimem se začala profilovat jako ultrakonzervativní, zemská (moravská) a rakousky (procísařsky) orientovaná. Ve dnech 13.-31.5.1848 probíhaly na Moravě volby do nového zemského sněmu. Za aristokraty (šlechtu) se opět prosadili majitel zámku ve Fryšavě/Břežanech Vojtěch Widmann, kníže Lobkowicz, a hrabě Spiegel zu Diesenburg z Višňového. Za znojemské a mikulovské měšťany bylo zvoleno 5 poslanců a své poslance měli i venkovské obvody našeho regionu. Tyto venkovské obvody byly víceméně totožné s obvody děkanství a zvláštností bylo, že ve volbách uspěli především mlynáři, představitelé tehdejší moderní venkovské podnikatelské elity. Za volební obvod Drnholec Wenzel Stanzl, za volební obvod Hevlín Josef Schneider (mlynář v Českých Křídlovicích), za volební obvod Lechovice Antonín Kuchyňka (mlynář v Domčicích), za volební obvod Znojmo Franz Elsinger a za volební obvod Pohořelice Johann Kornherr. Nositelem první vlny liberální, resp. občanské politiky se tak stávala v jihomoravském regionu specifická skupina mlynářů. Vévodili od počátku revoluce formujícímu se občanskému hnutí, stáli v čele národních gard (v Jaroslavicích, v Mikulově) a mnozí z nich již dávno před revolucí uvízli v konfliktech s vrchností a byli tak širší veřejnosti známí jako zásadoví, pevní a svobodomyslní občané. Příkladem takového politika byl právě křídlovický mlynář a nově zvolený moravský poslanec Josef Schneider. Váženou osobností Božic/Křídlovic byl později i jeho syn Josef (nar. 1867), jež si nechal postavit vilu v Zámlýní i se sochou sv. Antonína, vlastnil jeden z prvních automobilů v naší obci a podílel se na elektrifikaci domova důchodců/kláštera Maria Hilf.
Nabízí se zde paralela s božickou polistopadovou současností. Na rozdíl od revolučního roku 1848, kdy jsme v Božicích měli respektovanou osobnost liberálního svobodomyslný mlynáře Josefa Schneidera, který byl v prvních svobodných zemských volbách zvolen do moravského zemského sněmu, jsme po sametové revoluci v Božicích museli čekat dlouhých 20 let, než byl do čela obce zvolen opět přirozený liberál a svobodomyslný politik Karel Hala. Je jeho historickým posláním, aby se pokusil proniknout do vyšších pater moravské politiky a aby vážně zvážil kandidaturu v podzimních krajských volbách 2012 do jihomoravského krajského zastupitelstva. Věřím, že má šanci uspět a navázat tak na slavnou tradici křídlovického mlynáře Josefa Schneidera.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat