Krátký vstupní program pětičlenného souboru nás zaujal, dokonce si myslím, že by se nám nic nestalo, kdybychom si zazpívali s nimi. Fascinovali nás tklivé tóny houslí i nenucená hlasitá poznámka jedné z účinkujících po druhé koledě: Oni netleskají!!!??? Pak už jsme se zlepšili a odměnili každou píseň upřímným potleskem. Ještě před 18. hodinou rozdal hlavní pořadatel prskavky a tak jsme si vánoční atmosféru ještě posílili. S úderem 18. hodiny začal jasně zvonit zvonek naší krásné zvoničky klekání - a mně klekly baterky v digitálu! Než jsem je vyměnil, už Ivan otevíral dveře zvoničky a my - seřazeni v zástupu - jsme se šli vánočně naladit k oltáříku s krásným betlémem.
Odtud nás kroky vedly neomylně do budovy kina, kde pro nás byl připraven další program, vánoční cukroví, čaj, káva a svařené víno. Pro děti a jejich doprovody pohádka v kinosále, my ostatní jsme se družně bavili v předsálí. Bylo to všechno přirozené, nenucené, příjemné (Simoně a Andrei jsem donesl slíbené rohlíčky, které jsem vlastoručně opět nedělal), Robinův "dorn" měl nádhernou barvu i hustotu a všem nám to přál tam shůry náš "anděl strážný", zesnulý první český prezident Václav Havel, jehož "koutek" Ivan vkusně připravil před fortnou kapličky-zvoničky. Pane prezidente, díky, myslíme na vás! A nezapomene na Vás! Jste pro nás zářným příkladem toho, že i člověk v menšině či skoro sám, stojí-li si za svým, může výrazně přispět ke změně a ovlivnit běh věcí veřejných. A taky po sobě zanechat nesmazatelnou stopu.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat