Osvobození sedláků aneb Počátky kapitalismu na Znojemsku

V rámci cyklu přednášek ve znojemském Domě umění jsem (tak jako každoročně) zavítal aspoň na jednu z nich. Samozřejmě, že jsem si vybíral a byl jsem příjemně překvapen, že jsem nebyl z Božic jediný, kdo se ve čtvrtek 16.2.2012 zúčastnil přednášky Mgr. Martina Markela, PhD. z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jinak občana jaroslavického, znalce vína (mj. místopředsedu jaroslavického vinařského spolku, jemuž šéfuje dr. Dušan Kudlík) a výborného historika.

Jeho přednáška možná někoho svým názvem nelákala, ovšem prezentace v podání Martina Markela byla jedinečná. Celý program uváděl znojemský historik dr. Jiří Kacetl a společně s Marianem Kvardou jsem se dozvěděl leccos zajímavého z našeho regionu.
Martin Markel se systematicky věnuje problematice vzniku občanské společnosti na přelomu 18. a 19. století a přináší nové, svěží pohledy na události i vztahy. Nebudu sáhodlouze rozebírat celé téma, pouze vypíchnu pár zajímavostí, které mě zaujaly. Jednou z nich je "rozložení" konzervativních a liberálních sil na bývalém znojemském venkově v oblasti bývalých Sudet. Ta panství, která patřila Lichtenštejnům, byla křesťansko konzervativní. V naší oblasti to byly Dyjákovice, Oleksovice či Hostěradice, konzervativní byl i Hrádek. Ostatní obce, včetně Božic a Křídlovic, patřily do tábora liberálního a národního.
Značný vliv na to, že Jaroslavicko patřilo již tehdy k oblastem, kde se prezentovaly moderní změny a hospodářské reformy a kde i na tradičně konzervativním venkově měly úspěch "novoty", byl vrchnostenský úředník  Anton (von) Wittmann. Tento inspektor panství zaváděl novinky v polní výrobě, chovu dobytka a ovcí, podporoval rozmach pěstování krmiva pro dobytek na loukách i zalesňování. S jeho činností je zvlášť spojeno vysoušení rybníků a jejich přeměna na pastviny či osázení rychle rostoucími dřevinami. Jak říkal Martin Markel, na otázku, co s rybníkem, neměl jinou odpověď než: Vysušit! Vysušit! Vysušit! A právě v té době prakticky zmizely všechny velké rybníky, které byly kolem Božic a Křídlovic na Jevišovce - od Borotic po Hrušovany. Aktuální pohled na bývalý Božický rybník (pod terasami) si prohlédněte v příloze. Jeho oblibě napomáhalo i to, že se s novinkami snažil seznámit selské obyvatelstvo (poddané), nikoliv pouze vrchnost. Když majitel jaroslavického panství svobodný pán von Braun (nechal mj. postavit i lovecký zámeček Allein - Samota u Borotic, ale na křídlovickém katastru) panství roku 1808 prodával, obrátili se poddaní ze všech vesnic na něj, aby si panství ponechal. Stejnou žádost poslali i Wittmannovi s dovětkem, aby zůstal i u případného nového majitele! Což tento učinil a odešel až roku 1811, když byl předtím povýšen do šlechtického stavu a následně poslán do Uher.
Občas to von Braun a jeho úředník Wittmann museli zkusit i "pokusem a omylem". Třeba při dosoušení Zámeckého rybníka v Jaroslavicích se pokusili pěstovat zde rýži. Vzhledem ke klimatickým podmínkám však pokus ani s povolanými rolníky z Itálie nevyšel. (Srovnání s podobnými "pokusy" po roce 1945, kdy se někteří božičtí novoosídlenci pokoušeli pěstovat buráky, seli kroupy či krupici, není určitě náhodné!). Úspěch ovšem sklidila snaha o rozšíření pěstování jetele jako krmiva pro dobytek. Byl i zaveden rozvod vody na pastviny zušlechtěné jetelem. Baron Braun si obstaral i lepší dobytek z Tyrol a kromě masa a kůže, které dodával do Vídně, zužitkoval i kvalitnější mléko na výrobu sýrů parmesánového typu (výrobce sýra přišel rovněž z Itálie). Von Braun inicioval i seznámení sedláků s novou radlicí.
V moderních trendech pokračovali i noví majitelé panství Pallavicini-Centurioniové. I oni si přizvali Italy, tentokrát na pěstování bource morušového jako výchozí suroviny pro získávání hedvábí. Okolí mlýnské strouhy a cesty byly osázeny morušemi. Pokus se sice nezdařil, ale moruše rostou na Jaroslavicku (i v Božicích) dodnes.
                                                            Ladislav Nevrkla