I když nepatřím mezi příznivce myslivosti, byl jsem mile překvapen při poslední cestě, kdy jsem v polích směrem k Čejkovicím marně hledal železný kříž, který je zakreslen v mapách, že o zvěř je dobře postaráno, jak dokládají snímky.
V krmelcích bylo kvalitní seno, v zásypech dostatek zrnin, opodál dostatek řepy a nechyběla ani sůl. Co mi však chybělo, byla zvěř. U krmelců nebylo vidět ani živáčka a kromě pár kousnutí do řepy a rozhrabání zrní byly zásoby netknuty. Že by zvěr neměla chuť? Při své dvanáctikilometrové cestě jsem mnoho zvěře neviděl, pouze dvě stáda srn, vyplašil jsem jednoho zajíce a dva bažanty. Jinak prázdno a pusto.
Ovšem zpěv ptactva, které asi již cítí jaro, mě příjemně překvapil. Naší krajině by velmi prospělo více rozptýlené zeleně, kam by se zvěř mohla schovávat. Ty naše polosuché větrolamy a lány polí zvěři moc nevyhovují. Návrat zeleně do krajiny by měl být společnou věcí myslivců, ekologů, turistů i obce. Vhodných pozemků, které se k zemědělské výrobě moc nehodí, by se našlo určitě dost.
-hic-
Žádné komentáře:
Okomentovat