Světlana 66: Blíží se opět výročí božických událostí

Jaro roku 1949 je v historii Božic neodmyslitelně spjato s událostmi, kterým zkráceně říkáme "Světlana". Už jsem tady na těchto stránkách připomněl v desítkách příběhů, o jakou událost šlo, připomněl jsem hlavní aktéry i náhledy na tehdejší události.

Mohl jsem to zkusit i jinak. Mohl jsem založit "Fan club Antonína Daňka" a bít se až do krve za jeho vyznamenání. Neudělal jsem to a ani dnes to nemám v úmyslu. Archivní materiály a vzpomínky na tuto - nám již dosti vzdálenou - dobu sbírám, jak kvůli svému zájmu, tak i pro budoucnost. Žijeme už víc než půl století a možná i déle v době, ve které se rádo zapomíná a rádo se zkresluje. Příběh Antonína Daňka a božické části skupiny Světlana není tak známý jako příběhy jiné. Víme proč! Ani o to mi dnes nejde. Jde mi o to, že ani po 63 letech nejsme schopni (mnozí hlavně ochotni) zamyslet se a umět ocenit, pokud dojdeme k tomu, že si dotyčný či dotyčná ocenění zaslouží.
Vzpomněl jsem si na to včera, když byli oceněni hokejoví mistři světa z roku 1972. Pamětníci, pamatujete si ty nenávistné komentáře o Václavu Nedomanském a Richardu Fardovi, později i Jiřím Kochtovi? Víte, proč se stali terčem nejdříve zlobného nadávání a pak ignorace a mlčení? Až do listopadu 1989? Jednoduše proto, že odešli o své vůli a bez povolení úřadů do zahraničí a stali se z nich exulanti.
Antonín Daněk je v tomto bodu podobný případ. Též odešel ilegálně za hranice. Na rozdíl od jmenovaných hokejistů zůstal i v exilu odbojářem, stal se agentem-chodcem, člověkem, který se pověřený úkoly vracel přes hranice zpátky do naší vlasti. Podrobnosti, o nichž vím, jsem už popsal nebo naznačil. Podstatné je to, že jeho druhý pobyt v Božicích v květnu 1949 byl prozrazen, zjištěn a Daněk byl nad ránem z neděle na pondělí (z 15.na 16.5.1949) v přímém střetnutí s ozbrojenými jednotkami zastřelen. Detaily asi taky už nedáme úplně shodně dohromady. Cenné je v tomto směru svědectví paní Čapkové, s nímž jsem vás též již před časem seznámil. Identifikaci mrtvého provedla jeho manželka Františka. Možná je zajímavé, že se rodině (otci A.D.) podařilo získat tělo mrtvého a pohřbít je na prosiměřickém hřbitově (též jsem již popsal).
Už dlouho právě nad tímto detailem přemýšlím a nyní jsem došel k jedné zajímavé hypotéze. Zase mi k ní nahrála určitá shoda okolností. V Břeclavi byla v úterý 17.4.2012 oceněna čtveřice válečných veteránů medailí za zásluhy v boji za svobodu. Jeden z nich se dočkal vyznamenání z rukou konzula Ruské federace. Právě on má zajímavý životopis. Jmenuje se Jan Hronek a žije v Charvátské Nové Vsi. Na konci války (!) se přidal k odbojové skupině Za Vlast a o něco později (!!!) se přidal k partyzánské brigádě Jana Žižky z Trocnova. Ta měla jasný úkol: znepříjemňovat život německým okupačním jednotkám na Moravě. Tolik píše včerejší Rovnost.
Antonín Daněk byl od počátku února 1945, tedy poměrně dlouho, rovněž členem partyzánské brigády Jana Žižky. Taky on nasazoval vlastní život, aby bojoval za naši svobodu. Po vítězném konci války byl stejně jako jiní partyzáni oceněn a jednou z odměn byl i statek v Banticích, kam se čerstvě ženatý s manželkou odstěhoval. Tam se manželům narodila dcera Marta a tam se za nimi nakonec odstěhovala z Francovy Lhoty i celá Daňkova rodina. Mladá rodina však v Banticích dlouho nepobyla a odešla do jiného "partyzánského" sídla, tzv. Havranovy vily v Suchohrdlech u Znojma, kde do té doby pobýval Daňkův bojový druh Bystřický. Ten taky později s Daňkem spolupracoval v odbojové činnosti po únoru 1948.
V únoru 1947 se Daňkova rodina definitivně usazuje v hostinci v Božicích. V zadním traktu směrem do tehdejšího Kudličkova dvora, jak si paní Marta, Daňkova dcera mlhavě vzpomíná, bydleli. Daněk však udržoval kontakty se svými bývalými bojovými druhy na Valašsku a přidal se k nim před Vánoci roku 1948 jako jeden z bojových velitelů nové odbojové organizace Světlana. Jestli vznik Světlany iniciovala StB nebo naopak, jestli se agenti StB infiltrovali do struktur vznikající Světlany, je stále předmětem seriozního bádání. Není to v daný moment podstatné. Podstatné je, že lidé jako Antonín Daněk chtěli posloužit dobré věci a v dobré víře se do riskantní odbojové práce zapojili. Stejně tak další světlanáři, jako byli v Božicích především František Smetana, Josef Kudlička, Bohumír Paděra či Antonín Švarc. Nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že Daněk "uvrhl do neštěstí mnoho božických rodin ". Neexistuje pro takové tvrzení žádný pádný argument. To, že se setkávali v Daňkově hostinci či ve sklípku u silnice pod sýpkou, není důvodem ke zlehčování jejich činnosti. Spíš to bylo součástí určité konspirace: prostě se chovali tak, jak je lidé v obci znali a nedávali znát, že se zapojili do nějakého hnutí odporu. Pokud má někdo pocit, že toho zrovna moc neudělali, taky nemá pravdu. Zkuste si sami sebe představit, že byste se v takové situaci na 3 týdny ocitli sami. Víte, kolik božických občanů takovou odvahu nemělo, i když byli osloveni? Bylo to prakticky totožné se zapojením se do odbojové činnosti proti nacistické okupaci.
Zatímco Jan Hronek je dnes plukovníkem v záloze a regionálním místopředsedou Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské v Břeclavi a převzal v těchto dnech uvedené vyznamenání, odpočívá Antonín Daněk již téměř 63 let na prosiměřickém hřbitově. A obávám se, že mu doposud ani nevrátili status partyzána, kterého byl po své smrti zbaven. Na to, že by byl v naší obci oslavován jako hrdina můžeme zapomenout. Nic o něm pořádně nevíme, jenom o něm kolují nesmyslné a velmi často nepravdivé fámy a pomluvy. Ještěže měl tatínek Antonína Daňka dobré kontakty na mocné pány ve Znojmě a že se mezi těmi mocnými našli i slušní lidé, kteří mu mrtvého syna vydali a dovolili, aby byl pohřben. Být to v roce 1950 či později, tak by skončil v neoznačeném hrobě na neznámém hřbitově, nebo by jeho popelem posypali silnici, tak jako to udělali s popravenými bývalými vysokými komunistickými funkcionáři v prosinci roku 1952 (proces s ER. Slánským a spol.).
Jako malé zadostiučinění beru fakt, že minulá radnice vedená M. Klíčem nechala zhotovit pamětní desku (beze jmen) božickým obětem procesu se Světlanou a že jsme vloni společně se současným starostou Karlem Halou položili základy nové tradici spojené s uctěním památky těchto obětí. Na řadě bude jednou pamětní deska na budově dnešního kina, bývalého Daňkova hostince, a snad i nejen Daňkova občanská rehabilitace, navrácení statusu partyzána a získání označení odbojáře, ale i jeho lidská rehabilitace, která se ovšem nedá nikomu nařídit. Antonín Daněk a jeho druhové si ji bezpochyby zaslouží. Za odvahu a činnost v době nacistické okupace, za činnost poválečnou i za činnost po roce 1948. Tak to prostě je a my k tomu jednoho krásného dne dojdeme.

                           Ladislav Nevrkla

P.S. Letos 1. června uplyne 90 let od narození Antonína Daňka.