Jak zničit úctu k významným událostem

Chaos a zmatek panuje aktuálně kolem uctívání májových svátků. Většině lidí je to jedno a nějaké připomínky konce války je ani moc neberou. Všeobecná apatie a lhostejnost ale můžou mít i své kořeny v naší neschopnosti dát věcem pravá jména a jasným postojem zbavit události ideologického balastu zděděného po 40-ti leté éře komunismu v naší zemi.
Chaos a zmatek máme zakódovaný už díky našim zákonodárcům. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, schválili už v 90. letech 6 státních svátků (1.1., 8.5., 5.7., 6.7., 28.9. a 28.10.). Když se vás zeptám, který z nich vám něco říká, tak ti starší budou něco málo vědět, mladí nebudou vědět nic! Z mého pohledu bych okamžitě zrušil tři z nich - 1.1., 5.7. a 6.7. - a čtvrtý - 8.5. - bych změnil na významný den, bez toho, že by to byl den volna. Ano je to ten svátek, který bývalý komunistický režim plíživě určil jako svátek hlavní (tenkrát podle sovětského vzoru se slavil 9.5). a třeba v Mackovicích a tuším, že i v Jaroslavicích mají i dnes ulice s cedulkami Ulice 9. května.
Nechci vůbec snižovat význam konce 2. světové války a jejich obětí (jak už jsem několikrát psal, máme jich v rodině dost), ale ideologie zde i po skoro 70 letech nadále zamlžuje fakt vítězství, odhodlání a oběti. Je věcí diskuze, jestli je právě tento svátek tím hlavním, k čemu se mají lidé hlásit a co vnímají jako něco přirozeného. Obávám se, že je tento den vnímám od svého počátku především politicky, a to je jeho hlavní problém. O politice dnes lidé nechtějí slyšet a uctívat politický svátek tedy ani nechtějí, ani nepůjdou.
Nikdy jsem nepochopil, proč nemůžeme k pomníkům či pomníčkům přijít jen tak, položit květinu, poklonit se, postát v zamyšlení a odejít! Bez uniforem, bez proslovů, bez hymen.
U nás v Božicích tomu všemu nasazujeme korunu, která naše pietní akty spíš oslabuje a devalvuje, když se trumfují pietní akty u soukromého "růžového" pomníku u Tanzbergu ("pod morušou") s oficiálním aktem u opraveného obecního pomníku u kostela. Co si dělají soukromníci u soukromého pomníku je jejich věc, co dělá obec u kostela, už by mělo být věcí nás všech.
Osobně bych učinil jediné. A taky to letos učiním. K pomníku u kostela půjdu v úterý 8.5.2012 dopoledne. Prostě jen tak. Abych "na dálku" v časostroji vzpomněl na jednoho svého děda vězněného nacisty přes 4 roky v káznici v Breslau za činnost v odbojové organizaci Obrana národa (zemřel pak 4 měsíce po návratu na následky věznění), na druhého svého děda vězněného 3,5 roku po udání konfidentem gestapa (příběh zatčených občanů z Jiřic u Mor. Budějovic popsal velice podrobně před měsícem Znojemský týden) i na děda mé manželky, kterého ustupující nacisté zastřelili 8.5.1945 před objeveným lesním bunkrem v Mírovci nedaleko Grešlového Mýta, v němž se ukrývala jeho manželka s dětmi (pomníček tří obětí grešlovských událostí stojí vedle kapličky na Grešlovém Mýtě, podrobně jsem o tomto případu psal ve Znojemsku v roce 2000).
A uctím současně památku všech, kteří se dokázali v těžkých dobách okupace, protektorátu a války postavit zlu. Z Božic to byli např. bývalý starosta Karel Papoušek, rovněž internovaný v nacistických věznicích, Antonín Daněk, partyzán z nejslavnější partyzánské jednotky v našich zemích 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, Josef Fráňa, světoběžník, hrdina od Dunqerkue roku 1940, který zemřel před několika lety na Kanárských ostrovech, kde od roku 1937 žil, a taky celá rodina Vařákova, která těžce zaplatila za svou pomoc partyzánům na Valašsku a přišla přitom 2.5.1945 nejen o svá pasekářská obydlí, ale i o jednoho svého člena, který byl nacisty zastřelen.
Vedl jsem v této souvislosti v posledních dnech vážnou polemiku o významu oběti, o riziku, o odpovědnosti či zbabělosti, o statečnosti i hochštaplerství, o partyzánech jako nezodpovědných sobeckých komunistických bojůvkářích, dokonce mí oponenti neuznávali ani hrdinství atentátníků na Heydricha a neviděli v jejich činu významný akt odboje, naopak zdůrazňovali pouze stovky tzv. nevinných obětí. Nebylo nevinných obětí. Každá oběť je totiž ze své podstaty nevinná. Byli a jsou jen viníci (pachatelé, zloději, násilníci, udavači, vrazi) a jejich oběti. Bez přívlastků.
                                                                  Ladislav Nevrkla