Božice rozbité, počárané, vyvrácené

Nezávisle na sobě byl jsem v uplynulých dnech informován dvěma spoluobčany o poničených a poškozených památkách. A když jsem šel kolem čekárny u autobusové zastávky poutala mou pozornost vyvrácená informační cedule Kordisu.Do cedule prý nacouval slovenský autobus přivážející brigádníky do firmy Míča. Tam předpokládám, že to řidič oznámil minimálně na náš obecní úřad, pokud ne rovnou dopravci firmě Psota. Vše by určitě vyřešil plánovaný kruhový objezd. Aspoň že se pracuje na jeho aktualizované studii. Těch nešťastníků, zvláště autobusů a kamionů, je mi momentálně docela líto.
Horší je to s oběma kapličkami. Ta nová nevydržela ani 3 měsíce bez poskvrny. Pubertální výjevy budí dojem, kde hledat tvůrce, ale za ruku nikdo chycen nebyl a tak nezbývá pracovníkům obecního úřadu, než aby zjednali nápravu. Již se tak děje, neboť nezávisle na mě byli informováni též a již situaci řeší.
Kaplička u bývalého smeťáku je úplně nešťastnou památkou. Nejenže je z dnešního pohledu na nesmyslném místě (v době svého vzniku ve 20. letech 20. stol. stála na kraji políčka, které se zde nacházelo), ale je pravidelným terčem jak vandalů, tak pravidelnou sprškou prachu či bláta od projíždějících traktorů, aktuálně firmy Míča, kteří zaneřádit umí, vyčistit a uklidit už nikoliv. A nikdo s nimi nehne. je to jako s metanolem: dokud kvůli tomu nikdo neumře, tak se nic neděje a dělá se, že o tom nevíme. Občan, který se o kapličku staral, umístil do ní soušku světice, svatý obrázek, dvířka zasklil a osadil zámkem, je samozřejmě velmi rozladěný a říká, že už přestal mít chuť to všechno znovu dát do předcházejícího stavu.
Léky na současnou situaci neznám, ani nemám. Nejsou. Teda jsou. Jsou v každém z nás.
             Ladislav Nevrkla