Kam kráčí dnešní policie?

Mívali jsme v Božicích kdysi dávno policejní stanici. Tak dávno, že dneska už pomalu ani nevíme, jak živý příslušník Policie ČR vypadá. Ale to je jen obrazné vyjádření. I v současnosti je (nebo donedávna byla) řada božických občanů v řadách policie zaměstnaná.
Ta původní policejní jednotka u nás vznikla ještě za Rakouska-Uherska v roce 1888. Své sídlo měla v nově postavené budově naproti budoucímu klášteru (dnešnímu domovu důchodců) společně s poštou (později tam bylo MNV a knihovna). Mělo to svou logiku. Pošta byla pěkně "pod svícnem", a tak jí nehrozilo nebezpečí, v němž se božická pošta ocitla kdysi v 80.a později v 90.letech, kdy i u nás došlo k jejímu přepadení. Po roce 1945 se cesty pošty a policejní stanice rozešly. Pošta šla místo lékaře do přilehlé vedlejší budovy, kde si ji všichni ještě pamatujeme, a policejní stanice naproti do bytu, který patří ke klášteru. Odtud se přesunula v roce 1946 do vily (dnes jí říkáme Zedníčkova vila) na hranicích Českých Křídlovic a Božic. Protože stála ještě na katastru Křídlovic, ve všech dokumentech do roku 1951 ji musíme hledat jako Četnickou stanici  (později stanici SNB) v Českých Křídlovicích. Za první republiky byli zde četníci tři. Po roce 1945 jsme tam četníků (esenbáků) až do roku 1958 mívali 7 - 8. Požívali zpočátku velké úcty a vážnosti. Nejvýraznější osobností mezi nimi byli dva: velitel Antonín Nevídal a jeho zástupce Antonín Švarc. Oba dva se stali oběťmi událostí spojených (a dodnes ne dostatečně osvětlených) s odbojovou skupinou Světlana v letech 1949 - 1951. Za komunistického režimu (1948 - 1989) byla jakákoliv zmínka o Světlaně passé a všichni, kdo byli v tomto zinscenovaném procesu v červnu 1951 odsouzeni, zaplatili za to krutou daň i s celými svými rodinami. To bylo právě to nejbolestnější a donebevolající! Ale tak už to komunisté dělali! Vím z dokumentů, že velitel stanice Antonín Nevídal, byl občan vážený a stal se i veřejným činitelem, voleným zastupitelem. O to všechno ho komunistický režim připravil a odsoudil ho k vysokému trestu odnětí svobody! Za činnost, kterou mu - stejně jako ostatním souzeným a odsouzeným - nikdo řádně neprokázal! Jeho pracovní kolega Švarc byl dokonce označen za hlavu celé božické Světlany a dostal 25 let natvrdo! A další kolega Diviš během svého 16-ti letého věznění ve vězení dokonce zemřel. Byli to všechno tátové od rodin, dokonce tátové malých dětí. Hrůza, děs! Poté už v božické stanici sloužil pouze jeden "příslušník", což je samozřejmě naprosto k ničemu. Však se taky  dodnes vyprávějí legendy o posledním sloužícím Čeňku Helešicovi.
Spadli jsme v roce 1965 pod hrušovanské obvodní oddělení a tam jsme dodnes. Vždy nás má "na starosti" jeden policista. Asi si vzpomenete na pana Rouču z let 80. a 90., dnes je "naším" policistou pan Blecha. Dělá, co může. Vlastně spíš nemůže. Občas ho vidím, postojí hodinu při vjezdu do "naší" ulice - varovné signály bijí na poplach a traktory jedné nejmenované božické firmy, které se tudy jinak courají třeba 20x za den, najednou nevyjíždějí. Policista pan Blecha odjíždí a motory traktorů už "vrní" a hučí naší ulicí.
Policie si však svůj život komplikuje. Důkazem jsou případy, o nichž se nereferuje, nepodávají se informace a živí se spekulace. K napsání tohoto článku mě přivedly dvě zprávy z dnešního Znojemska. Mají naprosto výmluvné titulky: Po stopách záhadné loupeže v Lechovicích a Ve Strachoticích byla přepadena pošta. Oba případy mají jedno společné: policejní embargo na informace. A tak se po Lechovicích šíří fámy a paní prodavačka je na neschopence a na nervy, stejně jako pošmistrová ve Strachoticích se prý ještě dnes třese hrůzou. Mají totiž obě smůlu: policie jejich verzím o přepadení nevěří! A neinformuje. Měli jsme tady v Božicích letos hodně případů, při nichž musela asistovat policie. Co o nich víme?
A na závěr drobnost: Při nedělní cestě do Jaroslavic nám jízdu komplikovla dvě stojící vozidla (jedno policejní) kousek za karlovskou křižovatkou. Nám tam ještě pobíhala žena ukazující, abychom zpomalili či dokonce zastavili. V polích už policisté drželi muže, který se jim asi snažil ze stojícího auta uprchnout. Nikde jsem se zatím nedozvěděl, co to bylo za razii.
Ovšem už za starého mocnářství věděli a za první republiky též (viz Hříšní lidé města pražského, Četnické humoresky), že informovat občany o takovýchto činech je důležité. Už proto, aby občanstvo aktivně spolupracovalo. Nikoliv, aby anonymně "prášilo"! Tak se ptám, kam kráčí dnešní policie?

                   Ladislav Nevrkla