Dytík úhorní je takový docela ošklivý ptáček, který je uváděn v odborné literatuře jako ohrožený druh žijící i na Božicku. Potkal ho však stejný osud jako známějšího dropa velkého. Oba druhy jsou dnes na Božicku evidovány jako druhy legislativně vymizelé.
Jak na základě svých dlouholetých pozorování uvádí dr. Klejdus, žijící populace dropa velkého se u nás momentálně nevyskytuje, protože zde nehnízdí a nevyvádí mladé. Božickou dropí populaci sledoval dr. Klejdus 15 let (v 70. a 80. letech) a dle jeho zjištění se zde udržoval díky známé promiskuitě dropích samců stabilní počet 30 - 35 jedinců, přičemž poměr samci:samice byl 1:2. Znamená to, že i poměr přírůstek:úbytek (úhyn) byl vyrovnaný. V polovině 80. let však došlo k prudkému zvratu (např. přítomnost letky vojenských vrtulníků v prostoru Dropího pole na tzv. Letišti) a důsledkem tolika rušivých vlivů, jež se zde sešly (budování závlah, změna ve způsobu zemědělského hospodaření), bylo to, že se božičtí dropi koncem 80. let a na počátku 90. let přidružili k populaci rakouské (u Retzu) a naše domácí božická populace tak zanikla! Na dotaz jednoho účastníka besedy, co pro dropy dělají v Rakousku, dr. Klejdus odpověděl, že třeba z vlastních zkušeností ví, že tam pro dropa udělali potravní políčka, která oseli vhodnými plodinami (kapustou, řepkou), vytvořili pro ně klidové zóny (ne že jim tam pošlou vojenská letadla a vrtulníky) a hlavně mají zpracované programy ochrany, které jsou v praxi dodržovány a v případě nutnosti (třeba živelních přírodních pohrom) státem zafinancovány. Tj. věc u nás prakticky nemyslitelná. My jsme mistři v jednorázových kampaňovitých akcích a pak se buď divíme, co jsme to podpořili (viz třeba solární nesmysly na polích) nebo děláme, že nic nevidíme (třeba takto byl v 90. letech drop uměle na Dropím poli u Božic vysazen, ale nic se neudělalo, aby tady mohl žít, takže jak uměle přišel, tak nějak odešel. Škoda, měl jsem se na to dr. Klejduse zeptat).
Velice obsáhlé byly informace o havraní kolonii v Božicích, dotazy na vztah havran - vrána. Zajímavé byly ale i informace o jiných druzích ptáků, které třeba ani pořádně neznáme nebo je už neznáme. Namátkou byla třeba řeč o chocholoušovi obecném, kavce obecné, skřivanovi polním, bukačovi velkém, bukáčkovi malém, huse velké nebo nejnovějším druhu na Znojemsku husici liščí, jejíž mláďata záhadně mizí. Dle dr. Klejduse je likviduje predátor, kterého tito ptáci ze své domoviny neznají. I taková je naše příroda. Kdo chce vědět víc a prohlédnout si k tomu nádherné originální fotografii dr. Klejduse, ať si v božické knihovně koupí jeho knihu Ptačí sezona. Stojí určitě za to.
Na adventní neděli připojuji ještě postřeh žáka VII. třídy naší ZŠ Jakuba Škrabala. V listopadovém čísle školního časopisu Salát napsal k této besedě zajímavý názor, z něhož vyjímám: " Beseda měla téma Ptáci našeho kraje. Hodně se mi to líbilo. Dověděl jsem se např. že drop velký je největší evropský pták a že ještě než jsme se narodili, žil tento pták v Božicích."
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat