Na jaro se těší i naše Micka, šelma kočkovitá se vším všudy a predátor nekompromisní, který dokáže lapit ptáčka v letu nízko nad zemí a mně nezbývá než odklidit zbylá pírka. Probouzející se jaro mě taky vytáhlo na zahradu s postřikem proti kadeřavosti broskvoní. Tak uvidíme, co to udělá. Vloni jsem to nestihl v termínu a tak to podle toho dopadlo. A radují se i holubi sedící na drátech u Hospůdky u Šíbla. Ten jeden už to nakonec nevydržel a ohlídl se po rušiteli, který tam cvakal spouští foťáku.
Prostě jsem měl dneska dojem, že je to jak v Karafiátových Broučcích: "... Brouček se skoro mračil. Tu ho napadlo: "Tatínku, jakpak je venku? Já bych se rád podíval." Ale tatínek: "Milý Broučku, je tam zima, to bys zmrzl. A vždyť máme dveře zarovnané dřívím." - "Ale tatínku, mohli bychom se podívat oknem." "I to je také zabedněno a ucpáno. A našlo by nám sem zimy." A teprve, když maminka povídala, že by se také ráda podívala, jak to venku vypadá, a že by pak trochu zatopila, tak tatínek, že ano. Vstal, odbednil od okna prkénko a Brouček mu pomáhal. Pak pomaloučku oddělali mech a tu to viděli: Samý, samý sníh, palouk pryč, stráň pryč, a nic než sníh. Na jalovci nad chaloupkou jim ho tolik leželo, že se větve až prohýbaly. Sluníčko tak trošku svítilo a sníh se tak krásně třpytil a bylo pratichounko. Brouček by se byl rád ještě na to díval, ale tatínek, že tam mrzne a že musí honem zas okno ucpat a zabednit. A tak okno ucpali a zabednili.
....a spali a spali a spali. Dobře se jim to spalo.
Tak to taky ještě chvilku vydržme, zima i sníh nám odcházejí před očima ...
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat