Historie: Jak se personálně proměnil obecní úřad v únoru 1949 a taky trošku o Světlaně

Nelehké byly začátky božické samosprávy, jiný byl i systém voleb, jmenování a potvrzování do funkcí. Nestudoval jsem všechny "jemnůstky" tohoto procesu, spíš jsem se zamýšlel nad tehdejší celkovou koncepcí komunální politiky.
Na společný návrh Místního akčního výboru Národní fronty  a výboru Komunistické strany Českoslocvenska byl v lednu 1949 odvolán z národního výboru dosavadní předseda MNV Bohumír Paděra, rolník v Božicích č. 8. Na jeho místo byl jmenován František Krátký, dosavadní místopředseda MNV, rolník v Božicích č. 6. Jmenován byl i nový člen pléna MNV a nový místopředseda MNV. V dopise Okresnímu národnímu výboru ve Znojmě z 12.1.1949 se mj. píše: " Místní národní výbor žádá proto o schválení jmenování Františka Krátkého předsedou MNV."
V zápisu ze schůze pléna MNV konané 3.2.1949 se uvádí: " K poslednímu protokolu vysvětluje pan předseda Krátký, že podle instrukcí získaných u okresního národního výboru v Mikulově, nemůže býti p. Š... místopředsedou MNV, protože nebyl uveden jako první náhradník. Pan Krátký předává vedení schůze p. Drmolovi a přikročeno k volbě předsedy, ostaních funkcionářů a pořadí náhradníků. Na návrh pana Drmoly zvolen předsedou MNV jednohlasně p. František Krátký, Božice č. 6. Po převzetí vedení schůze navrhuje p. Krátký na místo místopředsedy p. Jaromíra Zelníčka, Božice č. 31. Návrh jednohlasně přijat. Na uvolněné místo po p. Zelníčkovi navržen a jednohlasně schválen pokladníkem obce p. Petr Borek, Božice č. 204." Dále byli doplněni náhradníci a stanoveno jejich pořadí.
V rámci schůze pléna MNV byly schváleny měsíční odměny činovníkům MNV, a to předsedovi MNV 1 000 Kčs měsíčně a pokladníkovi MNV 500 Kčs měsíčně. Jednohlasně bylo schváleno odvolání dvou členů finanční komise a povoláni dva noví členové: sl. Květonová a p. Pajer.

Ke zmiňovaným událostem pouze dodám, že v průběhu února 1949 přešly Božice po reorganizaci státní správy pod okres Mikulov (pobyly tam do roku 1960, pak se zase vrátily do okresu Znojmo) a z dnešního pohledu byla neobvyklá procedura v tom, že zvolené funkcionáře místní samosprávy musel schvalovat okresní národní výbor. Bylo to asi proto, že MNV byl současně samosprávou i státní správou a stát si vymiňoval možnost neschválit jemu nepohodlné funkcionáře. To se právě stalo v roce 1949 i v Božicích.
Odvolaný bývalý předseda MNV B. Paděra se na konci měsíce února 1949 zapojil do vznikající struktury odbojové organizace Světlana, kterou v Božicích organizoval bývalý partyzán a hostinský Antonín Daněk. B. Paděra do Světlany vstupoval vskutku originálně. Vracel se v podvečer z "ochutnávky" u p. Mazoura a když si po cestě od sýpky k dnešní Jednotě "odskočil" do křovíčka, slyšel u sklepa hlasy. Poznal Daňka a ještě jednoho božického muže. Promluvil na ně, no a Daněk ho pozval do sklepa taky. Slovo dalo slovo, podepsána byla přihláška, zvoleno krycí jméno a božická Světlana měla o jednoho člena víc. Kdo chtěl později hledat v této činnosti hrdelní zločin, musel trpět notnou ztrátou soudnosti. Kdo to chtěl shodit, tak píše a mluví o tom, že tato skupina nic nedokázala, akorát se scházeli ve vinném sklípku nebo v hospodě. Proto se v Božicích tradují zaručené zkazky, že byl Daněk darebák, který uvrhl svou nerozvážností a horkokrevností do neštěstí mnoho božických lidí. Není to tak pravda. Oslovení občané se až na jednu výjimku - p. A. Nevídala - stali členy Světlany dobrovolně a vědomě. Kdo nechtěl vstoupit, kdo nepodepsal, členem se nestal. I takový člověk se v Božicích našel, byl to pan V. Další spolupracovníci se členy nestali, jelikož hned 11.3.1949 udeřil v Božicích policejní aparát a víceméně bylo po Světlaně. Pak už do Světlany vstoupil v Božicích jediný člověk - bývalý křídlovický četník J. Diviš, který později ve vězení zemřel. Jedinou viditelnou veřejnou aktivitou bylo rozhození letáků v noci na 25.2.1949 k 1. výročí únorového převratu po obci a pak aktivita několika členů v čele s Daňkem na shánění vysílačky (u kamaráda bývalého partyzána Bystřického v Suchohrdlech u Znojma) a shánění zbraní - dvou samopalů. Někteří se provinili jenom tím, že varovali Daňka před zatčením (případ Sv. Župky), jiní tím, že policejním orgánům neoznámili informace o Daňkovi (případ A. Nevídala). Vlna zatýkání 20.1.1950, rok a půl trvající vazba a tvrdé tresty po červnovém soudu v Uherském Hradišti v roce 1951, kdy některým odsouzeným uložili nejen vysoké tresty vězení, ale i propadnutí 1/2 majetku, to byl krutý epilog za těmito událostmi.
Neměli bychom na to nikdy zapomenout.
                                 Ladislav Nevrkla