Pestrý program byl poskládány z vystoupení kytarové skupiny s žákovským pěveckým sborem, dvou skupinek flétniček a závěrečným vystoupením vokálního souboru De Melodica.
Chytly nás hned úvodní písničky Šrouby a matice od Mandrage a folková klasika Batalion. Flétny nás vrátily k lidové i vážnější hudbě a připravily půdu De Melodice. "Nebyly jsme dneska v úplné sestavě a v závěru už bylo v sále nedýchatelně," svěřila se po vystoupení vedoucí souboru Dagmar Szabóová. Je pravda, že v závěru nám některým sjížděl z čela pot, ale to nevadilo. Uvědomil jsem si to při symbolické písni Teče voda proti vodě. Repertoár souboru je velmi široký a je postavený na vícehlasých vokálech. Po úvodní skladbě s africkými motivy následovala neoficiální hymna, jejíž latinský název jsem si do mobilu nestihl zapsat. Kvalitně provedené byly církevní písně ze sborníku Hosana. Zaujal mě taky gospel (snad to určuji správně) a nechyběla ani moravská lidovka. Závěrečná pětice písniček byla spíše tklivá, zamyšlená, počínaje irskou baladou přes zámecký menuet a lidovku o tekoucí vodě až k závěrečnému Aleluja (Haleluja) neboli Chvalte Pána. Byli jsme vybídnuti, abychom si zazpívali s sebou. Tak jsem se taky projevil svým nevalně intonujícím basbarytonem. Ale fakt se mi chtělo si aspoň ten refrén zazpívat. Vždyť přece nešlo o kvalitu mého zpěvu či kohokoliv z téměř plného sálu kina Marta. Šlo o to "jarní pohlazení" a připomenutí školního výročí. Taky jsem tam strávil 11 let a docela rád na ně vzpomínám. A jak řekla v úvodním slově paní učitelka Alena Vorlická, je to dnešní hraní a zpívání taky poděkováním všem, kteří měli kdy co do činění s touto školou. Takže vlastně i mně. Tak i proto jsem si i já tak trochu zazpíval, rozloučil se a jel v dobrém rozpoložení do své aktuální práce.
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat