Proč se budeme věnovat i letos historii Božic, a taky Moravy!

Občas se setkávám s nepochopením, když obhajuji názor, že člověk má znát historii místa, kde žije a že je důležité vnímat, že žijeme na Moravě. Historii místa, kde žijeme, se věnuji systematicky již mnoho let, historii Moravy jsem dlouho vnímal jako jakousi vnitřní záležitost, která je daná každému, kdo na Moravě žije nebo z Moravy pochází.
Není však všechno tak samozřejmé, jak se zdá a 25 let života v nových společenských podmínkách nás lecčemus naučilo a v lecčems nám otevřelo oči. Ekonomickou a duchovní sféru teď nechávám trošku stranou, na mysli mám hlavně veřejnou správu a společenský život. On totiž na tom, jaká je forma, hodně závisí i výsledný tvar. Ingredience můžou být všechny dobré a potřebné pro zdárný výsledek, ale co je to platné, když se do výsledné hmoty nevejdou všechny ve správném poměru?
A právě to se bohužel povedlo při poslední reformě státní správy završené v letech 1997 - 2000 zrušením okresních úřadů a vznikem nových umělých 14 krajů. Nás, kteří bydlíme v bývalých chudých Sudetech, jako by se ta změna netýkala. Snad jenom to, že když jedeme do Znojma něco vyřídit na úřad, tak se musíme nejdřív pořádně podívat, kde úřad sídlí. Místo, aby to bylo na jednom místě, tak je to rozstrkáno na Pražskou, na Svoboďák, na Obrokovou a snad je něco i na náměstí Armády, kde kdysi rozšiřovali bývalé ONV na dvojnásob, aby tam právě mohlo být všechno. S nějakým málem můžeme zajet ještě na trojkový úřad do Hrušovan, a jinak do Brna. A samozřejmě máme k dispozici i náš obecní úřad. Ten ovšem sídlí rovněž v nepříliš vhodných prostorách komplikovaně budovaného a dobudovávaného kulturního domu. Tato stavba se vším všudy bude taky jednou námětem na román!
Ale zpátky k úvodnímu námětu. Nejnovější historie Božic čítá už pomalu 70 let! Pamětníci nelehkých pionýrských začátků - ne nepodobných osídlování Divokého Západu - nám pomalu ale jistě mizejí ze života. Pokud nezachováme jejich svědectví, již je nikdy nezískáme! Zbytečně tady byly vykopány hluboké příkopy mezi lidmi a teď se divíme, na co všechno se musíme dívat, co tolerujeme, i když se nám to nelíbí, co přehlížíme, co ignorujeme, koho se bojíme, na koho si naopak dokážeme bez servítků otevřít ústa. To všechno tady máme a divíme se!
Pořád tady ale máme velký potenciál lidí ochotných něco pro jiné udělat, občany povzbudit, připravit pro ně něco zajímavého a potřebného a snad je umíme i pochválit a ocenit. Ideální je, když děláme to, co snad přeci jenom trochu umíme, když se takové činnosti věnujeme hlouběji a výsledky svého snažení  i prezentujeme veřejnosti. Třeba se podívejte na některé články z 650, které jsem vloni publikoval na tomto blogu, zvláště pak v rubrice Společenské akce. To je důkaz, že žijeme aktivně, že bez ohledu na různé překážky, nepochopení či nedorozumění, nerezignujeme, nebrbláme cosi o tom, že je všechno špatně, ale dokazujeme, že možnosti něco dobrého udělat máme a že je umíme využít.
Nesmyslně rozdělené kraje (se kterými je snad spokojen jen hejtman Hašek) asi hned tak nezměníme, povědomí o Moravě snad rozšíříme a znalost místa, kde žijeme, prohloubíme. Co si přát ve volebním roce 2014 víc?
                Ladislav Nevrkla