Recenze: Jsem také básník!

Autorskou prvotinou, útlou sbírkou osobní a intimní lyriky se ve zralém věku prezentuje Jan Svoboda z Božic. Učitel ZUŠ, skladatel a sbormistr známý nejen v Božicích a ve Znojmě, tj. v místech, kde v současné době působí.
Sbírka nazvaná prostě První až třicátátřetí, doplněná kvalitními expresivními olejomalbami brněnského akademického malíře Přemysla Pitříka, přináší třiatřicet křehkých lyrických básní, které se pokoušejí zachytit nedávné autorovy osobní prožitky, pocity, nálady, city a vnitřní pnutí, v rozmanitých denních fázích i osobním rozpoložení.
Být jednou jen tak,
.......................
chvíli nebýt
                     a být, o ničem
nehrát
                    a přitom znít

Není jednoduché státi se básníkem, je ale možné vyzpívat se a vyjádřit své nitro hudbou či verši. Jan Svoboda byl dosud známý jako prvotřídní muzikant, dirigent a sbormistr. Nyní své umělecké portfolio rozšiřuje o poezii. O poezii, která si na nic nehraje a přesto oslovuje.
Při čtení veršů

zblízka šmok,
zmok zmoklý jak žok,

jsem si vybavil známou Werichovu moderní pohádku ze souboru Fimfárum. I to člověka napadá, když se ponoří do Svobodových veršů.

A ještě jedné zvláštnosti jsem si všiml. Na třech místech (obal, patitul, hlavní titul) je uveden název sbírky První až třicátátřetí, ale v tiráži čteme název sbírky První až třiatřicátátřetí. Že by nám autor chtěl tímto ještě  cosi naznačit ...?
Poezie je mocná čarodějka. Jan Svoboda v impresu knihy píše: Věnováno milovníkům života, veršů a ušlechtilých tónů, a nepochybně počítá se čtenáři a posluchači vnímavými, s bujnou fantazií a smyslností.

                              Ladislav Nevrkla