I labutě ví, kudy mají chodit

Projížďka či procházka významnými božickými přírodními lokalitami je doopravdy nádherný, ale skutečně nádherný zážitek. Mám pocit, že si často vůbec neuvědomujeme, jakou krásu u nás máme a už vůbec tyto krásné přírodní scenérie málo propagujeme.
Takovým blízkým místem je lesopark Niva pod Božicemi (na orientační mapě před obecním úřadem taky chybně označený!!!) a na něj navazující devítihektarový Božický mokřad. Již poněkolikáté zde labutí rodinka vyvedla svoje mladé. Od loňska tuto zajímavost sledujeme a tak i letos víme, že zde labutí rodinku máme.
Zastihl jsem ji zrovna ve chvíli, kdy jsem - na kole, prosím! - projížděl lesoparkem z Božic do Křídlovic. V půlce cesty jsem se však kousek vrátil a nechal projít "jejich lordstvo" labuťáka s družkou a šesti potomky. Tak vzorně a ukázněně kráčeli po upravené stezce, že jsem neměl to srdce je nějak znervózňovat kličkováním mezi nimi na kole. Navíc když hrozí, že by mi mohla hlava labutí rodinky jednu natáhnout křídlem nebo zobákem...
Co však mě zaujalo nejvíc bylo, že vůdcem hejna neomylně zatočil před zátarasem směrem do mokřadu. Na rozdíl od neukázněných řidičů čtyřkolových strojů, kteří s ledovým klidem zabetonovanou trubku a dřevěný kůl bezelstně objedou směrem do lesoparku. Chápu, že cesta z Božic do Křídlovic je touto cyklostezkou a pěšinou pro chodce nejsjízdnější a nejkratší spojnicí mezi oběma částmi obce. Proč jsme pak ale za statisíce budovali nějakou chráněnou přírodní lokalitu lesopark Niva pod Božicemi, když bychom tam možná raději viděli normální asfaltečku pro všechny?!
                (lan)