Jak (o)slavíme 28. říjen

Zasadíme zde Lípu Svobody 2018?

Pokud máte pocit, že se vás to netýká, nemusíte ve čtení tohoto "úhlu pohledu" pokračovat. Myslíte-li si, že to stojí za úvahu, prosím pokračujte a zamýšlejte se se mnou. V aktuálním Božickém zpravodaji je uvedený poměrně obsáhlý seznam akcí, které nás do konce roku čekají. Jedna mi tam však chybí a s výjimkou roku 2008 v Božicích, co já pamatuji, chyběla.


V paměti mi pouze zůstává rodina Jandáskova, která 28. říjen vždycky připomínala vyvěšením státních vlaječek na svém domě. A pak si vzpomínám na události 28. října 1968 v mé rodné vísce. A jelikož ty akce organizoval můj otec, pamatuji si je ještě tak nějak víc.
O co šlo? V památném roce - pro český stát nejvýznamnější událost od let 1918 a 1945 - pro přímé pamětníky nezapomenutelný, i když jsme třeba byli dětmi. Pro mě je určitě nezapomenutelný a když se koncem 80. let konečně "ledy hnuly" i v bilakovsko-jakešovském Československu, byl jsem přesvědčen, že se bude v nějaké formě opakovat "obrodný proces" z roku 1968. Že události nabraly daleko rychlejší spád a pád komunismu v Česku byl rychlejší než na co byla většina společnosti připravená, je jiná věc.

Rok 1968 byl plný nadějí a očekávání a i tenkrát nabíraly události rychlého spádu. Třeba takový můj "pamětnický" školní zážitek. Vlastně dva. Někdy koncem května 1968 najednou zmizely Pionýrské noviny, které se ve škole válely bez povšimnutí. Místo nich se objevil nástupnický časopis SEDMIČKA, který šel z ruky do ruky. Na svou dobu nejmodernější časopis pro děti a mládež. V jeho redakci pracoval i bývalý božický učitel Antonín Fischer. S barevnými obálkami hvězd show byznysu, rozhovory a odpovědnou, texty písniček a barevným kresleným seriálem (dnes říkáme komixem) Walta Disneye Kouzelník Merlin na zadní straně obálky. A brzy po něm ještě úchvatnější David Crockett (americký hrdina, jehož osudy možná sledujete tak jako já na stanici AMC ve filmu Alamo). Za 60 haléřů každý pátek. Druhý zážitek je ze základní školy Blížkovice, kam jsme přišli jako "lonťáci" do VI. třídy v září 1968. Z hudebky nás dostal známý "tvrďák", výborný muzikant a velký stoupenec obrodného procesu Eduard U. Hodinu hudebky zahájil tak, že si to pamatuji dodnes. "Můžete mě oslovovat soudruhu učiteli nebo pane učiteli. Já budu raději, když mi budete říkat pane učiteli."

Ten třetí zážitek z roku 1968 se váže k 28. říjnu. Zrovna v tomto roce se totiž slavilo 50 let existence Československa. Zrovna v tomto roce nastalo uvolnění, byť je v srpnu utnuly ruské tanky. A právě v tomto roce se mohlo po desítkách let zase mluvit o zakladateli státu T.G. Masarykovi, o legionářích (kteří mimochodem sehráli důležitou roli i při budování nového státu a stáli u zrodu božické Kolonie) a mohly se připravovat velkolepé oslavy vzniku samostatného státu. V předvečer 28. října 1968 se zapalovaly velké vatry a nejvyšších nebo památných místech v obcích. Tak aby na sebe z jednotlivých obcí viděli. Nevím, kde se tato vatra pálila v Božicích, v mé rodné vísce jsme ji pálili na nejvyšším kopci, kterému u nás říkají "Blaněnský kopeček", kdežto občané obce Blanné jej nazývají Prokopovský kopec! Prostě na tomto kopci v blízkosti polního kovového kříže hořela "jánošíkovská" Vatra Republiky. A druhý den se shromáždili občané na jednom konci vesnice a průvodem se šlo k místu u rybníka, kde již byla připravená jáma na výsadbu. Sázely se "Stromy Republiky", v našem případě lípa. Myslím, že všude to byly lípy. Místo bylo vybrané tak, aby bylo přibližně uprostřed myšlené čáry mezi Lípou nového státu z roku 1918 a Lípou svobody z roku 1945. Teď tedy Lípa republiky z roku 1968. Taky jsem si přihodil lopatku zeminy jako každý občan.

A to je pomalu vyústění mé úvahy. Měly bychom již v předstihu přemýšlet, jak v roce 2018 - již za tři roky, přátelé - důstojně připomeneme a oslavíme 100 let samostatného českého státu, jehož je současné Česko přímým pokračovatelem.
Navrhuji, aby již současná radnice nad tímto svátkem přemýšlela, vybrala vhodné místo pro výsadbu Lípy Republiky 2018 a připravila návrh, jak si toto výročí v Božicích připomenout. Máme zde dva faktory, na něž nesmíme zapomenout. Ten první je česká Kolonie, nejvýznamnější středisko českého obyvatelstva na jižní Moravě, ten druhý je Lípa Svobody z roku 1927, která roste u bývalé české menšinové školy na křižovatce.
Jsem přesvědčen, že jádro oslav by mělo být na těchto dvou místech, popř. ještě třetím, kterým je prostor před původní českou menšinovou školou, která byla otevřená již v roce 1921 v budově, kde je dneska Mini market TM (bývalá průmyslovka. Zrovna ten trojúhelníček u Juřenových by byl krásným místem pro výsadbu nové Lípy Svobody 2018..... Je třeba zvážit všechna pro a proti. Proto říkám, že je třeba se o těchto oslavách bavit už nyní.
Taky je fakt, že by si tuto lípu zasloužila místní část České Křídlovice, když už na Kolonii máme lípy tři (Masarykova, Štefánikova a Švehlova) před kulturním stánkem Jiráskův dům osvěty (mimochodem mě napadá, jestli už jsou hotové nové toalety?) a tu další máme v Božicích (v zahrádce u dnešní ZUŠ).
A ještě slovo právě k té posledně jmenované lípě. Myslím, že je úplně nešťastné její současné postavení za plotem a tújemi. Jsem přesvědčen, že tomuto prostoru by naopak velmi prospělo, kdyby celá tato divná předzahrádka byla úplně zrušená, túje zlikvidovány, plot odstraněn (možná nechat jenom podezdívku) a celé zákoutí kolem lípy upravit na důstojnou zónu. To, co tam je teď, je úplná degradace památky našich předků i lípy samotné. I o tom by měla jednat současná božická samospráva (pokud o tom, už nejednala).

Toť vše. Slávu 28. října 2018 máme ve svých rukách. A nebojme se odvážných řešení. Jsou věci, kde jsme odvahu prokázali, tak jsem přesvědčen, že ji prokážeme i tady.

Publikováno 21.10.2015, akt.27.10.2015.

                                                                           Ladislav Nevrkla

Trojúhelníček pro Lípu Svobody

Památeční lípa u české školy má hrozné okolí

Plot i túje odstranit a prostor zkulturnit!