Příkaz byl jasný: maximálně 5 kg potravin na osobu a jedno zavazadlo s oblečením. Navíc jídlo na cestu: upečený králík, kus sýra. Je 28.5.1915 a svítá. Se slzami v očích zavírají dům a odcházejí s dalšími zhruba 1 600 obyvateli Pova a Villazzana na nádraží. V Trentu je čeká první přepravní vagón bez sedadel, s vrstvou slámy na zemi. Vlak se vydává na sever. Když dorazili do Bolzana, vlak se zastavil, vagóny se otevřely a nastoupili četníci. Chlapci starší 17 let byli mobilizováni a posláni do služby za frontou. Uprchlíci dostali trochu vody a jejich cesta pokračovala. další zastávky a inspekce vagónů byly ve Fortezze a v Brenneru. Transport vyjel z Pova v šest hodin ráno a když se blížili k Innsbrucku, padala už tma. Při příjezdu ukazovaly hodiny devět. Konečně dostali šálek teplého čaje a kousek chleba. A znovu cesta rakouskou rovinou. Byla to jejich první cesta daleko od domova. Nakonec zvítězila únava a podařilo se jim usnout. Když dorazili do Salzburku, bylo už skoro poledne. Tady museli všichni vystoupit a v cestě podél trati pokračovali pěšky. Asi po hodině cesty dorazili do velké budovy opuštěné továrny, kde dostali talíř polévky a chleba. Další noc strávili v této hale.
Následující den čekali na "svůj" vlak. Opět vagón pro dobytek, aspoň však s čistou slámou. Nastoupili společně s uprchlíky z Rovereta, kteří přijeli jiným konvojem. Cesta vedla na východ podél velké řeky, Dunaje. Projeli Lincem a po dlouhých hodinách dorazili do Vídně. Město větší než jaké si dokázali dosud představit, obrovské nádraží plné nástupišť a lidí. Přijetí zde bylo lepší. Dostali dostatek chleba, salámu, čaje a mléka.. Noc strávili v budově blízko nádraží.
Ráno je opět odvedli na nádraží. Několik vojínů předčítalo jména rodin, rozdělených na různá místa určení. Kolem poledne dostali najíst a konečně dorazil jejich vlak. Už jich nebylo tolik a vlak byl osobní s pohodlnými dřevěnými lavicemi k sezení. Před půlnocí přijeli do Znojma. Pršelo a foukal studený vítr. Vystoupili na malém nádraží osvětleném petrolejovými lampami. Jednotlivé rodiny se svými zavazadly utvořily skupinky, hlad byl ukojen rýží s masem, mlékem, čajem a moučníky.
Za necelou hodinu uviděli přijíždět dlouhou řadu vozů tažených koňmi a voly. Po malých skupinkách odjížděli za nepřetržitého deště do vesniček v okolí Znojma.Don Emilio, farář z Pova, který je celou cestu doprovázel, se s nimi rozloučil a slíbil, že je brzy přijede navštívit. Jeho se ujal znojemský farář Jan Brychta. Maria s dětmi nastoupila do žebřiňáku spolu s Annou Giacomoniovou a jejími dvěma dětmi, též z Pova. Po projetí dvěma vesničkami dojeli do Vrbovce - Urbau, jak stálo na zdi jednoho domu. Na malém náměstíčku je srdečně přijala skupinka lidí, která jim ihned nabídla bochníky chleba a horké víno. I když nerozuměli německým slovům dobrodinců, snažili se aspoň gesty vyjádřit své díky.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat