Italové na jižní Moravě (5)

Vrbovec v roce 1915

Italští uprchlíci byly ubytováni v malém přízemním domku, který byl užíván jako seník nebo skladiště zemědělského nářadí. jejich průvodce otevřel dveře a pozval je dál. Pak jim dal petrolejovou lampu a rozloučil se. Byl konec května roku 1915, Velkou válku čekaly ty nejtěžší zkoušky.


Marie s dětmi našla uvnitř jednu velkou místnost, uprostřed stála kamna, u zdi velká postel a stůl se čtyřmi židlemi. Konečně postel! Svlékli si mokré oblečení a rozvěsili ho po židlích, aby uschlo. Převlékli se do suchého a tvrdě spali až do rána. Probudili je sluneční paprsky, které pronikaly oknem do místnosti. Giuseppe se zvedl z postele a běžel k oknu. Venku viděl uličku, která vedla do města, náměstí se studnou uprostřed - něco, co Giuseppe doposud neznal. Všude okolo byla pole a vinice a v dálce v kopcích řada miniaturních domků! "Děti moje," řekla matka Marie, "máme znovu střechu nad hlavou a s trochou dobré vůle se tu budeme cítit jako doma, ať tu budeme muset zůstat sebedéle." Kolem poledne připomněl Giuseppe, že bude třeba zajít do vesnice, představit se místním autoritám a zjistit, co je třeba udělat, aby dostali potřebné dokumenty a slíbenou finanční podporu. Právě v té chvíli někdo zaklepal na dveře. Maria Teresa otevřela a vešly dvě ženy. Jedna mladá a druhá kolem čtyřicítky. Se širokým úsměvem na tváři německy pozdravily a položily na stůl proutěný koš. Dívka z něho vyndala velký bochník čerstvého voňavého chleba, vařené brambory, několik vajec a sáček hladké mouky. Maria s dětmi moc děkovali. Ženy jim sdělily, že se mají ráno ohlásit na obecním úřadě, rozloučily se a odešly. Italové se pomalu seznamovali s Vrbovcem. Ohromná rovina s lány obilí, velká tak, že nebylo vidět konce, jim až naháněla hrůzu. Ve středu vesnice stál kostel, před ním škola a blízko obecní úřad. Opodál byl krámek se smíšeným zbožím. Tam vešli, koupili nějaké potraviny, látku na povlečení postele a dvě deky.
Další den se vydali na radnici. Matka s dcerou vyřizovaly registraci a státní podporu, synovi Giuseppemu byla nabídnuta práce na statku. Majitelem statku byl Otto Schneider. I když mu Giuseppe nerozuměl, z posunků pochopil, co má dělat. Pustil se do čištění stájí - tři koně, deset krav a jeden býk, dvě velká prasata a sedm selat a velké množství slepic a hus. Za odměnu dostal košík se třemi husími vejci, tuctem slepičích vajec a několika zralými hruškami. Doma už bylo uklízeno a vše připraveno k večeři. U stolu si vyprávěli dojmy ze svého prvního dne na Moravě. Byli unavení, ale spokojení s tím, jak byli v novém bydlišti přijati.

                (lan)