S čím se potkáte ve vestibulech kulturního domu v Božicích

Komplikovaně stavěná a dostavovaná a přestavovaná a upravovaná budova božického kulturního domu je všehochuť všeho možného a paskvil zároveň. Udělat z takové stavby funkční a víceúčelové zařízení bylo nad lidské síly. Proto se tam potkáte snad úplně se vším. Jenom původně zamyšlená vinárna v suterénu už asi nikdy nebude. I když: Nikdy neříkej nikdy: Třeba jednou bude v suterénu místa dost ...!


Taky slibovaný bezbariérový vstup se zatím nekoná ani náznakem. A čas běží - a současné nepovedené příkré a nebezpečné schody se drolí a rozpadají pod nohama ...!

Pravým vstupem se vchází do vestibulu před sálem. A taky je zde vchod do informačního centra a obecní knihovny. Nekouří se tady už ani o zábavách, toalety jsou nové, ale klika do poschodí je vymačkaná snad už deset patnáct let!!! "Péro, péro, ... pod to se odmítám podepisovat! (Jáchyme, hoď ho do stroje!)

Levým vchodem se vchází do malého vestibulu a pak  buď nahoru po dalších příkrých, byť opravených schodech do kanceláří nebo do obřadní síně, nebo rovně do jídelny, dolu do suterénu jsem snad ani nikdy nešel ...
Nově je zde pod nástěnkou instalován - zatím prázdný  - vak na ekologickou likvidaci drobného elektroodpadu. Komu se tedy chce po schodech nahoru třeba se starým tranďákem nebo nemoderní rychlovarnou konvicí, tak prosím. Dveře se otvírají ....!
                (lan)