Vzpomínka na Borise, bojového druha Antonína Daňka

Partyzán Boris, 19 let

V minulých dnech uplynulo 90 let od narození partyzána Ctibora Čermáka ze Znojma. Padl v přímém střetu s německou hlídkou 20.2.1945 nedaleko Ratiboře u Vsetína. Kromě mnoha aktivit, kterými stihl za svůj krátký život projít, je připomínána především jeho partyzánská činnost a jeho hrdinná smrt.


Ctibor měl zcela nepochybně odvážnou a dobrodružnou povahu. Jako kluk se stal členem Junáka, po dokončení měšťanky v Hlubokých Mašůvkách se učil v Baťových závodech ve Zlíně. 9.9.1944 napsal rodině dopis, že odchází na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Po potlačení povstání a ústupu do hor se dostal do Beskyd a zde vstoupil do partyzánské brigády Jana Žižky (velitel Ján Ušiak, později D.B. Murzin). Zde se potkal i s naším božickým partyzánem Antonínem Daňkem, který počátkem února 1945 do této partyzánské brigády rovněž vstoupil.
V následujících dnech se však jejich cesty nedobrovolně rozdělily.Zatímco 22-ti letý Antonín Daněk prodělával základní partyzánský výcvik (a přijal partyzánské jméno Vlk), byl již zkušený 18-ti letý partyzán Boris (jak zněla partyzánská přezdívka Ctibora Čermáka) v noci z 20. na 21.2.1945 vyslán, aby zajistil chybějící vysílačku, kterou silný vítr zanesl po nočním shozu padákových balíků s vysílačkami a zbraněmi ze sovětského letadla až na okraj obce Kateřinice a tam se dostala do rukou německých vojáků.
Ctibor se vydal do Kateřinic. Na obecním úřadě odzbrojil přítomného vojáka a žádal vydání vysílačky. Padl zde však do léčky, když uvěřil vojákovu tvrzení, že ji už jiný voják odváží na velitelství v Ratiboři u Vsetína. Boris venku nasedl na tam opřené kolo a ujížděl k Ratiboři. Netušil, že z obecního úřadu odešla telefonická zpráva o nebezpečném cyklistovi-partyzánovi. Před Ratiboří narazil Boris na německou hlídku. Neuposlechl výzvy k zastavení, seskočil z kola a dotírajícího německého vojáka bez váhání zastřelil (asi samopalem). Než se ostatní vojáci vzpamatovali, dal se kličkující Boris během do Zbrankového kopce k nedalekému lesíku, kde se chtěl skrýt. Němečtí vojáci po něm zběsile stříleli, ale tak, aby ho dostali živého. Boris byl zasažen střelami do nohou a pronásledovatelé se blížili... Vystřílel prý všechny náboje, pak odjistil z posledních sil ruční granát a s jeho výbuchem ukončil svůj život. O posledních Borisových chvílích to však nevíme přesně ... Zakopán byl na místě, později byl pohřben na hřbitově v Ratiboři.
Po statečném partyzánovi Borisovi je dnes ve Znojmě pojmenována ulice od "Ivana ke "krajzáku" (Čermákova ulice), od roku 1959 je na bývalé měšťanské škole v Hlubokých Mašůvkách umístěna pamětní deska (díky tehdejšímu řediteli Františku Jandovi) a v Ratiboři u Vsetína je od roku 1970 odhalen v místě jeho tragické smrti Borisův pomník. Odhalení se zúčastnil tehdy ještě žijící partyzánský velitel D. B. Murzin. Na budově Obecního úřadu v Ratiboři je též umístěna pamětní deska. A taky byla navázána dodnes udržovaná družba mezi obcemi Ratiboř a Hluboké Mašůvky.

Informace jsem čerpal na http://www.vets.estranky.cz/ a ve Znojemsku z 9.5.2016.

Partyzán Antonín Daněk má své jméno zvěčněné na pomníku u věznice v Uherském Hradišti a je součástí číselného údaje na pamětní desce u pomníků Vítězství naproti kostelu v Božicích (Českých Křídlovicích). V Božicích se o Daňkovi nesmí mluvit, nebo se o něm mluví špatně. Bývalý partyzán, hostinský, komunista, bojový velitel Světlany-Jarmily, agent CIC, agent-chodec, zastřelený při zatýkání 15.5.1949 v Božicích.

P.S. Při psaní této vzpomínky mě napadlo, jaký by asi byl Borisův osud v poválečném Československu. Nedělám si moc iluze, že by zůstal nečinný a obávám se, že by po něm dnes nebyla žádná památka. Snad jenom jméno na pomníku v Uherském Hradišti...

                      (lan)