Osobně jsem v Popovicích nikdy nebyl, ale doufám, že to brzy napraví, neboť při cestách k rodině našeho staršího syna do Uherského Brodu máme Popovice po levé straně státní silnice ...
V kronice Popovic je popsán i poslední válečný rok 1945 a v něm se nachází i tato zmínka:
Rok osvobození 1945
Uprostřed Velikonoc, několik dní poté, kdy anglické letadlo shodilo nad obcí zásilku zbraní a střeliva, což vše bylo připravenými partyzány zachyceno a uklizeno, usídlilo se v Popovicích v obci i v obou školních budovách německé vojsko.
Chování mužstva i důstojnictva, zvláště lékařů, postrádalo bývalé zpupnosti, vyznačovalo se neobvyklou ochotou a slušností vůči obyvatelstvu až na dny přídělu lihovin. Ze školy měli dle oznámení odjet v noci ze 26. na 27. dubna o 4.hod. zrána, ale již o půlnoci spěšně odjížděli, bojíce se postupujících Rusů.
A tak 27. dubna došlo k velikému překvapení našich občanů, když odpoledne z ničeho nic zjevili se v obci naši místní partyzáni, vedeni velitelem Konečným a vyzbrojeni puškami, kulomety a granáty vybili zůstavší Němce v obci do jednoho.
Na škole zavlály prapory náš i rudý, aby zvěstovali blížícím se Rusům a Rumunům, že ves je prosta Němců. Poněvadž však od Hluku postupující vojska spojenců prapory na škole neviděla a dělostřelbou ohrožovala ves, byly prapory přemístěny na věž kostela. Velitel partyzánů, učitel Konečný vydal se přes Podolí, vyhledal velícího rumunského důstojníka, vysvětlil mu situaci a po chvíli již rumunská děla vyjížděla do našeho kopce.
Bohužel, že v řadách partyzánů hned prvního dne byly oběti: Padli Paška Alois, Adamík Vincenc,Antoňák Jan a Řiháček František.
Druhého dne Němci z lesa Bukoviny, rozlíceni nečekanou porážkou, podnikli zuřivý protiútok. Velitel Konečný a několik jiných bylo raněno, padli Novák Josef a Šácha Josef. Téhož dne přišli do vsi Rusové, ale dny 28. a 29. dubna byly pro nedostatek dělostřelecké munice velmi kritické. Avšak naši necouvli a 1. května, kdy byl pohřeb padlých partyzánů, bylo již nebezpečí zažehnáno a Němci pryč i ze sousedního Javorovce.
Po vyčištění okolí od Němců a terénu od pohozených zbraní, min. apod. byli zajištěni občané, zjištěni jako náhončí Němců nebo podezřelí. Po převedení do Hradiště k soudu byla většina jich až na rodinu Bláhovu pro nedostatek důkazů osvobozena.
V měsíci červnu došlo k reorganizaci MNV podle paritního zastoupení. U nás zastoupeny byly strana komunistická a lidová, prvním předsedou národního výboru stal se soudruh Šilhavík František.
Koncem roku došlo k přesídlování některých rodin zdejších občanů do pohraničí. První z těchto lidí, kteří se nebáli odejíti z domova do území, ještě plného nepokojů, do neustálých poměrů, kde nebylo dosud provedeno přesídlení Němců do říše, byli:
Vlachynský Josef, domkař č. 147, přesídlil do Božic
Cabák Josef, domkař č. 58, přesídlil do Božic
Neděla Josef, domkař č.58, přesídlil do Božic
Adamík Tomáš, domkař č.267, přesídlil do Křídlůvek
Pospíchal Josef, domkař č. 199 a Beňa Jakub č. 199
Cabák Josef, domkař č. 58, přesídlil do Božic
Neděla Josef, domkař č.58, přesídlil do Božic
Adamík Tomáš, domkař č.267, přesídlil do Křídlůvek
Pospíchal Josef, domkař č. 199 a Beňa Jakub č. 199
Dnes mají Popovice asi 1 100 obyvatel a návštěvníky může zajímat, že zde najdeme památky i originální místa.
Dominantou obce je kostel Panny Marie Růžencové, za shlédnutí stojí též Potomákovo muzeum lidových krojů nebo Popovický betlém. Historií na nás rovněž dýchne poklona sv. Jana Nepomuckého a kaplička P.Marie Růžencové.
Aktivně v obci působí TJ Družstevník Popovice (fotbalisté skončili na předposledním 11. místě III.A třídy Zlínského kraje, okresu Uherské Hradiště), Sportstudio, Klub žen, Taneční soubor Popovjánek, SPOT Slunéčko, Český zahrádkářský svaz a Myslivecké sdružení Bukovina.
Žádné komentáře:
Okomentovat