My jsme tam jednou zabloudili na silvestra po půlnoci a bylo to dobré završení posledního dne roku. Ale to bylo ve "zlatých devadesátých" a všechno se zdálo tak jasné a průzračné! No, nebylo to ani tenkrát, ani předtím a není to ani dneska. je to prostě vždycky o lidech a době.
I stalo se tedy někdy před 15-ti lety. Dva božičtí parťáci přemýšleli, co s načatým večerem. "Půjdeme se podívat do Duhy!", dostal spásný nápad jeden z nich. A jak řekli, tak učinili. Jenže v Duze bylo jednak plno a za druhé byla už pozdější hodina a šlo tedy o vstupné. "Neboj, mám nápad," pravil Máca.
"Jdeme zkontrolovat hasicí přístroje a požární zabezpečení objektu," pravil tento bodrý muž naprosto přesvědčivě a zkoprnělé službě u vstupného tlačil před obličej hasičský průkaz a možná ještě nějakou další legitimaci. "Ano, samozřejmě, pojďte dál a podívejte se," koktali překvapení pořadatelé diskotéky.
Prohlídka objektu a kontrola hasičáků skončila samozřejmě nahoře u baru. To pro ty, kdo si to ještě aspoň trošku vybavují. A tak se Máca, který nikdy nezkazil žádnou legraci a choval se ke každému přátelsky, pobavil dosytosti. I se svým společníkem. Na útratu se musíte zeptat u nebeské brány, kam Máca už před několika lety zamířil. Ve vzpomínkách kamarádů, přátel a známých však zůstává navždy a vždy ty vzpomínky vyloudí úsměv ve tváři.
P.S. Já vím, většina z vás si pamatuje tohoto muže pod známější přezdívkou. Můžete ji doplnit. A přidat i jinou vzpomínku na pana Jozefa.
(lan)
Je to Pepa Lorencovič (Malačan)
OdpovědětVymazatEnem dělé tak říkával
OdpovědětVymazat