Vezměme to pěkně popořádku podle kalendáře.
1.1. Den obnovy samostatného svátku. Slavíme? Neslavíme! Dokonce nám současný prezident M. Zeman vzal i tradiční novoroční projev prezidenta republiky. Mohl by třeba začít v návaznosti na V. Havla: Naše země vzkvétá ...
8.5. Den vítězství. Tento svátek taky ztratil étos z předlistopadových dob. Může za to opět současný prezident, který v roce 1991 ještě jako poslanec navrhl změnit oslavu z 9.5. na 8.5. Takže se moc neslaví.
5.7. Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Slaví se aspoň tím, že se již řadu let vyvěšuje u nás na Moravě moravská vlajka. Jinak se ale moc neslaví, protože Konstantin a Metoděj přinesli křesťanskou víru z Východu a jejich žáci byli z Moravy záhy vyhnáni dalšími velkomoravskými panovníky.
6.7. Upálení Mistra Jana Husa. Taky svátek spojený s křesťanstvím, ale v jiném gardu. Dneska hlavně nevíme, jak se dívat na pokračovatele Husova odkazu - husity. Hejtman Žižka byl výborný válečník, ale nesmlouvavý a krutý. A taky brzy zemřel. Pak už husité hledali cesty různě (třeba spanilými jízdami), paběrkovali, vypalovali, ničili, až se nakonec pobili u Lipan mezi sebou. Ti reformní s těmi konzervativními. "Konzervy" v čele s Jiříkem z Poděbrad zvítězily a tak jsme taky jedinkrát v dějinách měli načas "husitského krále".
28.9. Den české státnosti. Taky svátek spojený s počátky křesťanství v našich zemích, ovšem toho západního římsko-katolického. Svátek tak má přeci jenom naději, že jej vezmeme na milost a budeme jej slavit. Vidím tam jenom problém s odkazem bratrovraha Boleslava, který se později ukázal jako zdatný panovník a pomohl Němcům zastavit tehdejší invazi migrantů, předků dnešních Maďarů.
28.10. Den vzniku samostatného československého státu. Když bývalý režim tento svátek degradoval a posléze v tichosti prakticky zrušil, bylo otázkou, jestli se jeho tradici podaří obnovit. Podařilo se, stal se "dnem řádovým" a už řadu let budí vášně a emoce. Vyvrcholilo to letos a zase v tom má prsty současný prezident M. Zeman. Neudělení vyznamenání J. Bradymu byla jenom záminka k výbuchu. Něco jako "sedm kulí v Sarajevu".
17.11. Den boje za svobodu a demokracii. Kontroverzní svátek od svého vyhlášení se jednou stane naším hlavním svátkem. Píšu jednou ... Lidovci dnes chtějí, aby se k němu připojilo i předlistopadové označení Mezinárodní den studentstva. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně po loňském faux pas, kdy na jednom pódiu stál prezident M. Zeman s M. Konvičkou a pro studenty zde místa nebylo, bude asi chvíli trvat, než se forma oslav nějak usadí. Každopádně je to zvrat ve vývoji naší vlasti a jako takový bude navždy vnímám. My, kteří jsme si mysleli, že to bude druhý "osmašedesátý", jsme byli ze svých původních představ rychle vyléčeni a vývoj se rychle ubíral úplně jiným směrem. Ještě v roce 1987 jsme hltali slova perestrojka, glasnosť, Gorbačov (sám jsem s tím perlil v jedné televizní soutěži) - a najednou to bylo všechno převálcováno slovy svoboda, demokracie, pluralita, svobodné volby, privatizace ... To je podle mého názoru hlavní odkaz 17. listopadu 1989 a hlavní náplň toho současného 17. listopadu. I my, kteří jsme si mysleli, že to půjde napravit jinak, uznáváme, že byla tenkrát nastavena správná cesta. Ať už se to někomu líbí, či nikoliv. Dokonce bez ohledu na tehdejší stranická či nestranická trička, pracovní pozice a funkce. Typickým představitelem těchto sil je dnes třeba budoucí premiér Andrej Babiš, který má podporu zleva doprava. Patří prostě nám všem. Jak předlistopadovým elitám, tak všem dnešním lidem. Je jedním z nás, jenom se mu podařilo získat neskutečný majetek a vybudovat pořádné impérium! Disidentů bylo totiž v celém Československu žalostně málo. Třeba na Znojemsku se dají spočítat na prstech jedné ruky. Kolik jich bylo v Božicích, se neodvážím tipovat. Číslo se limitně bude asi blížit nule. O vývoji v Česku se vždycky rozhoduje v Praze! Kapišto?
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat