Světlana: O mrtvých jen dobře!

Původní Daňkův hrob na
hřbitově v Prosiměřicích

Dneska jsou Dušičky, památka na všechny věrné zemřelé, čas přímo ideální na vzpomínky. A tak je taky vhodný čas, abychom se zase po čase podívali na kauzu Antonína Daňka. Jednoho z nás, člověka, který se zapsal do historie Božic, ať se nám to líbí či nikoliv.


Někde jsem nedávno  našel dokument, že ještě 11.2.1947 byl bývalý partyzán Antonín Daněk občanem Bantic. Je to zvláštní, protože z Bantic, kde Antonín Daněk dostal jako "partyzánský dárek" nejkrásnější hospodářskou usedlost na návsi a kam se za ním přestěhovala z valašské Francovy Lhoty celá rodina, se někdy v průběhu roku 1946 kvůli rodinným problémům odstěhoval s manželkou a malou dceruškou do Suchohrdel u Znojma, do dalšího "partyzánského dárku", tzv. Havranovy vily, kde do té doby bydlel jeho bojový druh ve zbrani Bystřický. Však taky u něho ve sklepě byla ukrytá vysílačka, kterou Daněk v roce 1949 sháněl pro potřeby Světlany.
Co všechno se stalo v únoru roku 1947 v Božicích samozřejmě nevím. Vím však, že tzv. masnu koncem února opouštěla rodina Hrdličkova, která zde našla dočasné útočiště, a stěhoval se sem řezník a dosavadní správce a hostinský František Smetana z hostince, kde bylo později zřízeno obecní kino (dnešní kino Marta). Národním správcem hostince se po Smetanovi stal v dubnu 1947 Antonín Daněk! A nastěhoval se sem i se svou rodinou, manželkou a dcerou Martou. V hostinci to tenkrát vypadalo trošku jinak než jsme zvyklí a i byt Daňkových byl malý, vlastně asi 1+1 směrem do dvora, jak při své návštěvě Božic uváděla Daňkova dcera Marta, tuším, že letos slavící krásnou sedmdesátku. Vlevo od vrat si řezník Smetana ještě ponechal malou prodejničku nuceného výseku, protože ještě fungovala jatka v místech dnešní Šebečkovy garáže. Daňkův hostinec se stal kulturním i politickým stánkem obce. Konala se zde pravidelně zasedání obecního zastupitelstva a jak vzpomínal Daňkův nejmladší bratr Josef, jezdili mu sem jeho bratři Vladimír a Josef každých čtrnáct dní pomáhat, protože se v sále hostince pořádaly zábavy a tancovalo se zde. Chodilo se sem i v týdnu na pivo a bývalo zde veselo. Daněk byl velký recesista. Ve srovnání s nedalekým hostincem U Dubů (již zbořený na rohu Pajerovy zahrady) byl Daňkův hostinec luxusní!

Daněk přišel do Božic mezi své soudruhy a hned se aktivně zapojil do práce komunistické buňky v Božicích. Stal se dokonce tzv. desítkovým důvěrníkem. To nemohl dělat jen tak někdo! V místních organizacích KSČ byl nově vybudován systém desítkových důvěrníků, kdy jeden schopný soudruh měl na starosti desítku členů a o ty se staral, zařizoval pro ně stranické školení a vybíral od nich členské příspěvky. A hlavně, měl jejich plnou důvěru. Není tedy pravdou, že Daněk přišel do Božic jako podvratný živel a rozkladný element! Byla to kádrová posila pro místní buňku KSČ! A s místními čelnými komunisty musel být jedna ruka.

Že to s Antonínem Daňkem do dvou let nedopadlo dobře a že byl v Božicích 15.5.1949 při velkém zátahu StB a SNB zastřelen a že se k němu soudruzi po jeho smrti otočili zády, to už je jiná kapitola dějin. Dneska platí: o mrtvých jen dobře! Svíčka na Daňkově rodinném hrobě určitě hoří i dnes!

           (lan)