Toshiba je značka, která pásky nepomačká!

Léta osmdesátá byla taková zvláštní. Komunistický režim byl už v křeči, aniž to tušil a netušili jsme to ani my, kteří jsme tu dobu žili. Svým způsobem jsme si dělali, co jsme chtěli, ale tak nějak v režii soudruhů, kterým jsme se vesměs neodvážili odporovat a poslušně jsme plnili, co si přáli. To abychom nenarazili.


I následující příběh z Božic patří do té absurdní doby, protože jeho hlavní protagonista-organizátor zábav měl být svazák, který však nikdy neměl ani svazáckou průkazku.
Místo děje: svazácká klubovna, která byla kdysi v tuhé normalizaci postavená jako agitační středisko, ale po otevření nového kulturáku už pozbyla svého významu, a tak se stala klubovnou. Joj, jak byla šťastná tehdejší božická mládež, která se najednou nemusela pokoutně scházet kdesi na smeťáku za školou nebo na Škárkovce, ale měla najednou svou místnost! Hráli tam pinec, pořádali tam diskotéky a vůbec: dobře se tam bavili. Po svém! Takové štěstí nemá dnešní božická mládež ani omylem!!! 
Hrálo se na všechno možné, pilo se "čúčo" i třeba alpou říznuté a vůbec byla to oáza svobody v době nesvobody! Jednou se mezi účastníky objevil zbrusu nový japonský kazeťák značky Toshiba. Měl jsem ho tenkrát taky díky basákovi-prodavači z naší bigbíťácké kapely AROMATIC, v níž jsem pár let před příchodem do Božic hrával a na níž mám jen ty nejkrásnější vzpomínky :-)!!! Tak ta Toshiba byl "japoňák" pouze sídlem firmy, ale jinak se vyráběla v Macau, na Tchai-wanu nebo třeba v Singapuru (tu jsem měl já), takže to byla kvalita asi jako když je dneska něco vyrobeno v Číně. Prostě šunt! Ale to jsme tenkrát nevěděli a radovali jsme z krásného japonského kazeťáku. "Toshiba je značka, která pásky nepomačká!" Jejdanáčku! Sežvýkala je jak malinu, když se přes nečistou hlavu zmagnetizovaly neustálým přehráváním hitů natáčených po 22 h z Laxíku nebo z hitparády na Ö3! Panebože, to snad ani není už pravda!
No zkrátka a dobře, milá Toshiba hrála, ale najednou se zasekla a bylo po hudbě i po legraci. Ne však po zábavě. Roztančená slečna M. to nesla těžce, milou stříbrnou Toshibu lapila a vyhodila z klubovny ven. Plachtila vzduchem, chuděra, plachtila, až dopadla na tvrdo na zem a bylo ní! Jo, jo, tak to taky někdy končilo na rockových zábavách a mejdanech tehdejší mládeže! Kdepak ty krásné časy nevázané zábavy jsou? Kde jsou, kdepak jsou?

P.S. Pokud to bylo nějak jinak, napište.

           (lan)