Pokud se ve zdraví dožiju, tak to bude jeden z těch dnů, na které si v životě vždycky vzpomenu. Tak jako si pamatuji na to, když mi bylo deset, osmnáct a jiné význačné dny v životě. Že se lidský věk posouvá, vidíme kolem sebe i přímo ve své nejbližší rodině.
Naši žijící rodiče mají nejen nás, ale už dospělá vnoučata a momentálně třeba mí rodiče už devět pravnoučat. A to jsme byli jenom dva sourozenci. Co v rodinách, kde bylo více dětí? Tam aby si babičky/prababičky vedly deník, dneska už i v elektronické podobě!
Doba tak poskočila, že se učíme i věci, o nichž jsme původně byli přesvědčeni, že nás už minou. Když naše společnost přecházela na přelomu osmdesátých a devadesátých let k tržnímu hospodářství a do naší země se začaly valit moderní technické trendy, nevěřili jsme po dosavadních životních zkušenostech, že to půjde všechno tak rychle. Tak třeba jsem si nechtěl připustit, že vinylové gramodesky jsou už passé (dneska vydávané jsou jenom pro fajnšmekry) a když jsem v nějaké soutěži vyhrál desku už dávno asi neexistující skupiny Morava, mohl jsem si vybrat, jestli chci vinylové LP nebo CD. Co myslíte, že jsem si tenkrát vybral?
A tak to šlo se vším ... Na druhou stranu: Jsem šťastný, že jsem se dnešní doby dožil a všechno, co chci se můžu naučit využívat a používat. Nemusím, ale můžu!!! Díky.
(lan)
15.dubna 2050.Se z toho podělám.Bojda Petr
OdpovědětVymazatNeboj, za pět let to zase změní a třeba tě to čeká až 15. dubna 2051! :-(
Vymazat