Antonín Daněk? Straně věřte, soudruzi!

Dneska ráno, ale před 68 lety, vyhasl v domě Jana Filipa (dnes rodiny Aleny Škrabalové a Romana Himala) mladý život Antonína Daňka. Ano, přesně toho Daňka, kterému dodnes nemůže řada lidí z Božic přijít na jméno a je pro ně ztělesněním všeho zla, zmaru a špatnosti.


Přitom je Antonín Daněk (1922 - 1949) jedním z mála, ne-li pouze jediným, ze statečných občanů Božic,  kteří se zbraní v ruce bojovali proti fašistům. Pod vedením zkušených sovětských velitelů působil od počátku února 1945 v 1. partyzánské brigádě Jana Žižky, v oddílu Ploština. Jména jako Dajan Bajanovič Murzin, Griška Slepcov, Ladislav Mňačko a další jsou doufám dostatečnou zárukou toho, že tito stateční partyzáni mají na svědomí podstatně víc toho dobrého, pokud se tak dá mluvit v neskutečně krutém a psychicky vyčerpávajícím období boje za naši svobodu. Ano, to je přesně ono. BOJ ZA NAŠI SVOBODU! Antonín Daněk měl boj za svobodu v krvi. Nehleděl na osobní nasazení, nehleděl na rodinu, on chtěl prostě bojovat za to, čemu věřil! I se zbraní v ruce!
Do Božic přišel jako národní správce božického hostince, v němž je dneska kino Marta. Přišel v dubnu roku 1947 a vystřídal zde jiného známého národního správce Františka Smetanu. Oba byli komunisté. Agilní Daněk přišel do Božic i jako posila stranické buňky a je věčná škoda, že už nežijí tehdejší božičtí komunističtí funkcionáři, aby nám tuto skutečnost potvrdili. Stal se desítkovým důvěrníkem, což  prý znamenalo, že se staral o desítku komunistů ve svém okolí. Určitě měl jejich důvěru, když si ho do této funkce vybrali. Jenže Daněk byl radikální komunista, kterému byl vzorem a příkladem jiný statečný partyzánský velitel a komunistický státník Josip Broz-Tito. Chorvatský politik (u něhož se spekulovalo, jestli není po předcích náš - Brož), jugoslávský prezident v letech 1945 - 1980. Budování jugoslávské formy komunismu mělo i u nás hodně přívrženců a Antonín Daněk mezi ně nepochybně patřil. Jugoslávští partyzáni bojovali v horách od okupace Jugoslávie až do osvobození země v listopadu 1944. Pomohla jim Rudá armáda, ale oni byli hrdí na to, že si svobodu v boji proti fašismu vybojovali sami. Navíc museli bojovat i proti vojákům fašistické Itálie a chorvatského ustašovského samostatného státu (asi tak samostatného jako byl klerofašistický Slovenský štát pod patronátem Hitlera). Takže titovská Jugoslávie a prezident Tito, to byly ikony, které formovaly poválečné myšlení Antonína Daňka. Když se Tito v roce 1947 postavil Stalinovi, bylo najednou zle. Ze soudruha Tita byl náhle "krvavý pes Tito"! Začalo lámání chleba. Ti, kdož i u nás věřili v českou cestu budování socialismu, byli postupně od roku 1947 odstavováni z funkcí a po únoru 1948 se velmi často se svou komunistickou kariérou rozešli. Jestli to byl i případ Antonína Daňka, nevím. Je to však dosti pravděpodobné. V prosinci 1948 se zúčastnil tajné schůzky na Valašsku, odkud pocházel (narodil se v Holešově, rodina Daňkova pak až do roku 1945 bydlela ve Francově Lhotě), a tam byl zasvěcen do činnosti ilegální odbojové organizace nazvané Světlana. Byl pověřen tím, aby vybudoval buňku Světlany na Znojemsku a pokusil se získat tolik potřebnou vysílačku, popř. zbraně. Vysílačku měl ukrytou ve sklepě v Suchohrdlech u Znojma u bojového druha z partyzánského období Bystřického, jenž se po Daňkovi nastěhoval do tzv. Havranovy vily v Suchohrdlech. Daněk původně při osidlování dostal nejkrásnější statek v Banticích. Oženil se, mladým manželům se narodila dcera a do Bantic se za nimi nastěhovala celá Daňkova rodina (rodiče a tuším čtyři sourozenci). Proto mladá rodinka Antonína Daňka hledala raději samostatné bydlení. Co se jim nelíbilo na Havranově vile, nevím, každopádně v dubnu 1947 už potkáváme Daňkovu rodinu v Božicích v hostinci. Tam i ve dvorním traktu bydleli. Muselo to být tenkrát v Božicích hodně veselé a hyperaktivní Antonín Daněk byl určitě ve svém živlu. Stalo se i podle pamětníků, že v povznesené náladě vytáhl pistoli a návštěvníci hostince rychle hledali, kde nechal tesař díru! Každých 14 dní se v Hostinci u Daňků pořádaly v sobotu večer taneční zábavy. Bráchové Antonína Daňka mu sem z Bantic jezdili pomáhat do výčepu a jako pořadatelé! Joj, to fakt byly časy!!! (Budu dnes ještě publikovat jeden materiál o roce 1976, a to byly podobné veselé časy v neradostné době.)

Daněk měl i nadále důvěru celé řady božických občanů, bez ohledu na věk i politickou orientaci. Pro své myšlenky získal ty komunisty, kteří se vnitřně neztotožnili s orientací gottwaldovského Československa na Stalina, získal i ty veřejné činitele, kteří byli po únoru 1948 odstraněni z veřejného života, a získal i ty, kteří nechtěli sedět a sledovat společenský vývoj v naší vlasti se založenýma rukama.
Božická buňka Světlany toho nestihla mnoho. Díky infiltraci agentů StB do valašské části Světlany, mělo i v Božicích dojít v březnu roku 1949 k zatýkání, neboť zde v noci na 25.2.1949 byly po celé vesnici rozházeny letáky k 1. výročí únorového převratu, které Daněk s pomocí bratrů Smetanových, Františka a Josefa, připravil, vytiskl a roznesl! Díky Švarcovi, Župkovi, Smrčkovi, Kudličkovi, Paděrovi a Nevídalovi se Daňkovi podařilo zatčení uniknout a po týdenním ukrývání u Smrčků na Kolonii se s pomocí Švarce a Kudličky dostal z Božic pryč! A za pár dní pak díky převaděčům zmizel v rámci čtyřčlenné uprchlické skupiny do sovětské okupační zóny v Rakousku. Ve vídeňském exilu to muselo být pro Antonína Daňka šílené utrpení! Ta bezmoc, nuda a ještě k tomu asi i nesoulad s jinými českými emigranty. Popisoval jsem to letos v jiném příběhu. Tam získal i pistoli od Herberta Němce.
Při druhém návratu Antonína Daňka do Československa už na něj čekala StB. Nechala ho zastavit se ve Znojmě u Churého, v Boroticích u Valentina Jeřábka, v Českých Křídlovicích u Antonína Švarce i v Božicích u řezníka Františka Smetany (zde se setkal i se svou manželkou, malou dceru už nikdy po svém prvním útěku nespatřil). StB ho nechala odjet na Valašsko i se zpáteční zastávkou u Marie Slabíkové, od níž převzal větší sumu peněz, aby je předal ve Vídni jejímu manželovi. Nad ránem z 15. na 16.5.1949 se za dveřmi Smetanova domu (v Božicích zvaném masna) ozvalo: "Daňku, vzdej se!" Daněk se nevzdal, prostřílel se v běhu, jak ve správném westernu, a snažil se dostat do uličky vedle domu Jana Filipa a tudy uniknout nahoru za humna! Jenže byl sám zasažen střelbou některého z členů zatýkacího komanda, a tak hodil svazek peněz pod sud na dešťovou vodu, sám vběhl do kuchyně Filipových a tam se s největší pravděpodobností zastřelil. Jestli byly poslední minuty Daňkova života trošku jinak, to už se asi nepodaří zrekonstruovat. K identifikaci těla zastřeleného Antonína Daňka byla přivezena jeho manželka Františka. Mrtvý Daněk byl převezen do Znojma a po třech dnech byl na žádost rodiny předán otci. Ten pak zařídil jeho pohřeb na prosiměřickém hřbitově.

Nechci glorifikovat Antonína Daňka jako nějakého exkluzivního odbojáře, jenom jsem přesvědčen, že si zaslouží v božické historii čestné místo, tak jako jiní občané, kteří s vírou, zaujetím a osobním nasazením žili v naší obci a snažili se, aby se z chudé nevýznamné vesnice dostala tam, kde je dnes. Antonína Daňka stál jeho boj život, jiné odvážné občany dlouhé roky života v komunistických kriminálech, jejich rodiny ztráty majetku i postavení, řada z nich taky raději z Božic odešla.
Formování současné božické společnosti výrazně ovlivnily i další společenské události v letech 1968/1969, v období normalizace spojené třeba v Božicích se zánikem samostatného JZD, komplikovanou stavbou kulturního domu i sloučením obce s Boroticemi a Čejkovicemi. A samozřejmě i události po listopadu 1989. Tak jak si teď v Božicích žijeme, tak se tady nikdy v minulosti lidé neměli.
Proto s takovými obavami sledujeme současný napjatý vývoj v naší zemi. Tady nejde jenom o Zemana, Babiše nebo Sobotku ...

        (lan)