Ale začněme pěkně doma, u nás v Božicích. Po staletí tady vedle sebe existovaly dvě přibližně stejně velké obce: Křídlovice (později s přídomkem České - Böhmisch nebo Velké - Gross) a Božice. Ve středověku jsme měli i řadu blízkých sousedů jako Petrovice (u Křídlovic), Raklinice (Rakvice nebo též Rochovice) blízko dnešního Zámlýní) a Křížkovice (mezi dvěma hrby směrem k mackovskému kruháku). Výraznou tendenci sbližování zahájil na konci 19. století prelát Max Mayer, který společné instituce směřoval mezi obě obce, tak aby je stavebně propojil. Tak vznikly dvě budovy penzionátu - kláštera Maria Hilf (dnešní Domov Božice), naproti pošta a četnická stanice. No a taky původní budova hasičské zbrojnice.
Administrativně došlo poprvé ke spojení obou obcí za okupace v říjnu 1938, kdy vznikla obec Neuweidenbach, složená ze dvou částí: Neuweidenbach-West (Křídlovice) a Neuweidenbach-Ost (Božice). Na konci roku 1945 bylo rozhodnuto o opětovném rozdělení a osamostatnění se obou částí a tak od 1.1.1946 existovaly opět samostatné Božice a samostatné České Křídlovice. Svou roli v tom nepochybně sehrál i původ nového obyvatelstva, kde do Božic přišli noví osadníci především ze Slovácka, Hané a Hanáckého Slovácka (včetně Bučovicka) a Valašska, kdežto Křídlovice měly nové osídlence z Vysočiny (Třebíčsko, Žďársko, Tišnovsko), doplněné tu z Podluží, tu z Hanáckého Slovácka i z centrálního Moravského Slovácka (hlavně Uherskobrodska). Navíc žila v Božicích početná skupina českých obyvatel, kteří do Božic přišli ve vlně počešťování českého pohraničí v nově vzniklém Československu v polovině 20. let. Sžívání národopisných kultur to bylo jistě velmi složité a jeho výsledkem bylo praktické vymizení folklorních a regionálních prvků. To až moderní doba znamenala návrat ke kořenům a vzkříšení celé řady tradičních obyčejů, obřadů a zvyků.
Socializace vesnice na konci 40. let pak znamenala výrazný zásah státu do místních samospráv. Snaha řídit stát a obec jako firmu tady byla v praxi realizována prostřednictvím místních národních výborů (s nevolenými výkonnými tajemníky na úřadech - počínaje tzv. újezdními tajemníky, přes tajemníky MNV) a jednotných zemědělských družstev (JZD). Božice a Křídlovice tak byly od 1.1.1951 opět spojeny v jednu obec, která se podle tehdejších vážných úvah mohla jmenovat Petrovice (podle největší ze zaniklých obcí v okolí), ale nakonec zvítězil zdravý rozum a po půlročním dvojnázvu Božice-České Křídlovice se jmenujeme dodnes Božice.
Už v roce 1949 byl z politických důvodů rozbit systém zemského zřízení, bylo vytvořeno 14 krajů a nové okresy. Božice a České Křídlovice se staly 1.2.1949 součástí okresu Mikulov. Nikdo se nikoho na nic neptal, vše bylo direktivně řízeno z ÚV KSČ v Praze. Vznikl takový "rohlík" kolem hranic s Rakouskem - od Hrádku po Valtice. Tak se taky třeba hrál fotbalový okresní přebor.
To zemědělská družstva vedle sebe ještě deset let koexistovala, aby byla po návratu Božic do okresu Znojmo v roce 1960 sloučena v roce 1961 do jednoho JZD Božice. Naděje "pražského jara" zničily sovětské tanky 21.8.1968 a následná normalizace se tvrdě podepsala na našich životech. Proti režimu měl málokdo odvahu bojovat a tak se odehrávaly pouze dílčí projevy odporu a různé symbolické provokace. Tak jsme nosili dlouhé vlasy ("máničky"), tak jsme nosili rifle, i když se ani jedno ani druhé tak nějak nesmělo, že? Tak jsme dělali první amatérské diskotéky, tak jsme hráli bigbít a to všechno jako svazáci, hasiči, myslivci či svazarmovci... Tak nějak "v mezích zákona", abychom měli pokoj a nikoho moc nepopudili a sami sobě nezkomplikovali život... Třeba v prvomájových průdech nebo při oslavách MDŽ. Když v Rusku přišel Gorbačov, věřili jsme (někteří?), že se vrátí ideály roku 1968. Ale ono už to nešlo ....
Normalizace zašla až moc daleko. Konkrétně v Božicích (tak jako jinde v republice) byly nejdříve centralizovány samosprávy obcí vytvářením tzv. střediskových obcí (u nás s Boroticemi a Čejkovicemi, proto nás mají dodnes plné zuby!). O těch malých (jako byla třeba ta moje rodná) se mluvilo jako o zánikových a nepodporovala se tam třeba výstavba. Čekalo se, že se tyto vesničky samy vylidní a zaniknou. Ani družstva už nebyla těmi družstvy s původními ideály, ale staly se z nich socialistické firmy se vším všudy. všichni známe jména jako Čuba nebo Švrček - Slušovice nebo Práče). Tam, kde se to mocipánům hodilo, tam družstva jednoduše zrušili a začlenili do systému státních statků. Napodruhé se to podařilo i s JZD Božice, které se stalo v roce 1977 součástí Státního semenářského statku Oseva Prosiměřice.
To všechno padlo po 17.11.1989.
A toto všechno v trošku jiné podobě by nám chtěl nyní znovu naservírovat Andrej Babiš. Ve svých plánech "řídit vše jako firmu" jde ještě dál. Zrušil by kraje, Senát a taky obecní zastupitelstva. Prý stačí pouze přímo volený starosta s profesionálním aparátem, který všechno zvládne sám ...
Až budete za pár měsíců přemýšlet, komu hodíte svůj hlas v parlamentních volbách, mějte na paměti, že nehlasujete jenom o několika stokorunách, která nám chtějí všechny strany vnutit jako úplatek, ale že hlasujete taky o budoucnosti Božic.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat