S Janem Fráňou jsem se potkal 1.8.1991 (zítra to bude přesně 26 let, to to letí ...). Do Božic přijel neohlášen vlakem a na obecní úřad dorazil pěšky. Tak jako za mlada ... Jeho otčím s dnes typickým božickým příjmením Tomášek zde dostal v roce 1914 umístěnku "na štaci" a tak se celá rodina na jaře roku 1914 (ještě před sarajevským atentátem a začátkem 1. světové války) ocitla v Božicích (tehdy Possitz)! Pro malého prvňáka Jeníka to musel být šok! Z moravského města Ivančice do pohraniční obce na Jaroslavicku, kde převládalo obyvatelstvo hovořící německy! Německy mluvili nejen božičtí občané pocházející z německých rodin, které se v Božicích a Křídlovicích usadily po ničivé třicetileté válce, ale i obyvatelstvo národnosti židovské (žijící hlavně v Křídlovicích v ulici zvané Židovská ulička), ale i obyvatelstvo české, které ale v německém jazykovém prostředí bylo nuceno používat jako dorozumívací jazyk němčinu a časem s tímto prostředím splynulo. Všimněte si třeba jmen ředitele školy a třídní učitelky. Ta příjmení jsou od původu česká: Adalbert Zerzawy = Vojtěch Zrzavý (jeho bratr byl ředitelem školy v Břežanech) a Clementina Kopeczek = Klementýna Kopečková. Pokud chtěli učitelé za Rakouska-Uherska učit v německy mluvícím pohraničí Čech a Moravy, musely používat němčinu. Pokud se zde usadili, oženili či vdaly, bylo vymalováno!
Panu Fráňovi toto "odnárodňování" bylo celý život proti mysli a když jsem s ním v tom prvním srpnovém popoledni roku 1991 seděl, tak o těchto lidech mluvil s určitým pohrdáním, jako o "renegátech" neboli odpadlících, zrádcích ... Obdivoval tehdejšího křídlovického faráře, rovněž velkého českého vlastence, Jana Východského! Ten na svůj český původ nikdy nezapomněl, což mu samozřejmě v německém prostředí body nepřinášelo, ale po vzniku Československé republiky byl zvolen prvním českým zastupitelem v Českých Křídlovicích. To byl pro Jana Fráňu jeden z životních vzorů!
Malý školák Jeník Fráňů šlapal každý den do božické školy pěkně pěšky. Údolím Lásky zamířil mezi poli k panské sýpce u dnešního kruháku. Tady teprve začínaly v roce 1914 Božice: stodolami a sýpkou. Nestála ani ulice, v níž dneska bydlím. Bylo by mi ctí, kdyby se tato naše ulice jednou jmenovala ulice Jana Fráni! Doufám, že se pojmenování ulic v Božicích do roku 2020 dočkáme. Není to vůbec žádný problém a žádného božického občana by to nestálo ani korunu. Pouze by si každý po vypršení platnosti občanského průkazu nechal v nové občance napsat název ulice, v níž bydlí.
Malý Jeník byl ctižádostivý a odolný školák. Německy se naučil během dubna a května roku 1914 velmi obstojně a vidíme to i na vysvědčení, která nám v Božicích nechal v kopii. Češtinu však nezapomněl nikdy, i když od roku 1937 žil jenom v cizině. Jak o tom ostatně vyprávím v dnešním regionálním týdeníku Znojemsko.
Tak si je kupte a počtěte si, ať taky víte něco zajímavého z dávnější historie Božic. Pana Fráňu nejvíc mrzelo, že o něm v současných Božicích nikdo neví. Jak už jsem psal nedávno: Takových lidí jako byl pan Fráňa si musíme vážit a měli bychom být hrdí na to, že v naší obci malou část svého života strávil - a nikdy na Božice nezapomněl!!!
(lan)
Ve znojemském kině Svět budou film Dunkerk promítat od 3.8.2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat