Teď je jenom na každém z nás, do které skupiny se sami včleníme. Jestli máme z nové doby celkově dobrý pocit a převažuje spokojenost nad problémy a nedostatky, pak jsme na straně vítězů. Jestliže jsme nespokojeni, nová doba nás nějakým způsobem nepříjemně zasáhla a starosti převažují nad radostmi, pak se ocitáme v táboře poražených.
Poslední volby ukázaly, že těch, kteří se necítí úplně nejlépe, přibylo a volili proto tzv. protestní strany, které vývoj po roce 1989 příliš nechválí. Svým způsobem tam patří všichni ti, kteří volili Andreje Babiše, hnutí Tomia Okamury, komunisté, částečně i voliči Pirátů. Na druhé straně jsou voliči tradičních stran sdružených v Poslanecké sněmovně v Demokratickém bloku (ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové a nezávislí). Jako "kůl v plotě" pak zůstali po volbách členové a voliči sociální demokracie. Ti vlastně sdílejí postavení prezidenta Miloše Zemana a jsou si tak nejbližšími partnery.
No a pak je tady 40% občanů, kteří k volbám z různých důvodů nešli. Co si myslí o současném vývoji oni, nikdo neví. Jeden z nich mi řekl, že by letos volil Babiše, ale něco mu na něm vadí, a tak raději volit nešel. "Až půjdu k příštím volbám, budu zase volit "modré ptáky". To je jeden z příkladů z mnoha, které ukazují, že výsledek případných předčasných voleb je naprosto nevypočitatelný.
O tom, jak jste s polistopadovým vývojem spokojeni vy, můžete hlasovat v naší nové anketě.
Jenom na okraj dodám, že včerejší akce k 17.11. měly podivnou příchuť. Ti, kteří se shromažďovali ve městech, na Václaváku, na Národní třídě či v Brně, přitáhli pouze vybranou společnost "pražské kavárny" a "sluníčkářů". Prezidentské kandidáty Mirka Topolánka a Michala Horáčka mezi sebe nepustili, prý nezapadají do jejich pohledu na svět. A prezident Zeman raději ani nevytáhl paty z Hradu, aby to nedopadlo jako před třemi roky na Albertově.
Z výše uvedeného je patrné, že naše rozhodování v lednové prezidentské volbě by se mělo rozhodnout mezi dvěma skutečnými politiky mezi kandidáty, a to mezi bývalým premiérem Mirkem Topolánkem a bývalým premiérem a současným prezidentem Milošem Zemanem. Každý z nich má své máslo na hlavě, ale jak říkám, jsou to skutečné politické osobnosti, které mají jasný program a nějaký cíl. Tak uvidíme.
Mně osobně připadá současnost tak trochu jako za husitství, jenom není tak snadné dosadit do přihrádek ty správné koně.
Zatímco v listopadu 1989 byly na jedné straně vznikající husitské jednotky spojené symbolem kalicha (kališníci, pražané, táborité, později ještě třeba sirotci) jako Občanské fórum a proti nim Panská jednota (Národní fronta vedená KSČ).
Čas oponou trhnul a dneska najdeme pohrobky OF všude možně a z Panské jednoty jsou taky trosky. Navíc se to všechno nějak promíchalo, takže se sice Lipany (boj jedné skupiny husitů proti druhé = kališníci s pražany proti táboritům a sirotkům) nekonaly, ale vyznat se v tom, kdo jde s kým a kdo jde proti komu, není tak docela jednoduché. Něco napíše sám další politický vývoj, a to jak při sestavování vlády, tak při výše zmíněné prezidentské volbě.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat