Léta studené války jsou nepřebernou studnicí materiálů, které dokazují, jakým způsobem se museli lidé v Česku bránit omezování osobní svobody a lidských práv v letech 1948 - 1989. Ti odvážnější vymýšleli krkolomné kousky, aby se dostali do světa svobody.
Do roku 1954/1955 to bylo hlavně do Bavorska, s určitým rizikem i do Rakouska. Známe cestu, kterou prchal do emigrace koncem března 1949 Antonín Daněk, a víme, jak se na území okupovaného Rakouska necítil bezpečně. Při hranicích s Československem byla totiž v té době sovětská okupační zóna. Antonín Daněk stál taky u případu, jehož hlavní postavou byl velitel zátahu na Daňka v noci z 15.na 16.května 1949 u Smetanovy masny v Božicích major Hlavačka. Daňkovi se podařilo zatýkací komando překvapit a majora Hlavačku zasáhl dvěma střelami do břicha. Jen mistrovský lékařský zákrok lékařů znojemské staré nemocnice zachránil Hlavačkovi život. Ten pak byl povýšen a z titulu nové funkce se stal nechvalně proslulým realizátorem elektrických zátarasů na naší jižní a západní hranici. Jak v diskuzi doplnil přítomný božický občan Marian Kvarda, bylo poprvé takové pásmo na linii od Terstu po Balt vybudováno u Jaroslavic na Znojemsku. Že to byl nesmyslně nelidský způsob, který měl bránit občanům, kteří chtěli naši zemi z různých důvodů opustit, dokládal dr. Pejčoch na řadě dalších příkladů. S řadou lidí, kterým se takový útěk podařil se sám i osobně v minulých letech sešel nebo udržoval písemný kontakt.
Druhý případ, který dr. Pejčoch podrobněji popsal, má s Božicemi též cosi společného a několikrát jsem se tomuto tématu věnoval i na tomto blogu. Je to známý případ útěku celé rodiny slovenského cyklisty Roberta Hutyry pomocí horkovzdušného balonu. Jeho osobní auto zůstalo nějaký den zaparkované u božické sýpky, on sám pak balón odstartoval u větrolamu nedaleko dnešního známého božického vinohradu Pustina.
Ke Znojemsku se vázaly i další případy útěků přes "železnou oponu", o nichž Ivo Pejčoch poutavě píše ve svých dvou knihách, které jsem připomněl v upoutávce na tuto besedu.
Sál znojemského Domu umění byl opět beznadějně zaplněný a potěšitelné je zjištění, že tam sedí hodně mladých lidí. Sám jsem s takovou skupinkou seděl a po skončení přednášky jsem jim některé detaily výše zmíněných případů osvětlil a doplnil. Docela je to zaujalo, a to je to nejdůležitější. Bez znalosti minulosti bychom mohli lehce sklouznout k lehkovážnosti. Ostražitost je dneska na místě. Sféry vlivu byly po roce 1989 překresleny, to ale neznamená, že byly některými silami zapomenuty důsledky Jalty a Postupimi...
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat