Když jsem v neděli brouzdal s holkama kolem Božického rybníka, upoutala pozornost naší Martiny světle hnědá žabička. Seděla v trávě jako chameleon splývala svou barvou s prostředím.
Když po ní Marťa vztáhla ruku, žabička udělala neuvěřitelně dlouhý výskok a následný skok daleký. "Ona mě postříkala," lekla se Martina. Nevím? Že by skokan vypustil na svou obranu nějakou tekutinu?
Prostě žijí v naší krásné přírodě živočichové, které je zajímavé jen pozorovat. Ruch rybářských závodů tak pro ně znamenal jenom takové vzrušení (nebo rozrušení?) v jejich běžném každodenním životě. Po většinu roku si zde však vegetí v klidu a pohodě.
(lan)
Žádné komentáře:
Okomentovat