Pocházím z vesničky, která je cca 15x menší než Božice, pokud jde o počet obyvatel, a 12x menší, pokud jde o rozlohu. I v takových malých samostatných obcích se však žije, třebaže zde nemají zdaleka takový komfort a občanskou vybavenost, jakou máme aktuálně v Božicích.
Co mně však vyrazilo dech byl důvod reportáže: Prokopov jako obec s nejvyšší nezaměstnaností!
Sami redaktoři k tomu však dodávají, že na to vůbec nevypadá. A mají pravdu.
Statistika je hra s čísly, která nedokážou zohlednit to jemné předivo, z něhož je lidský život utkán.
Současné Česko je však bohužel postaveno pouze na hrách s čísly, za kterými není člověk vidět. Zdravý - nemocný, mladý - starý, takový - makový, nikoho to nezajímá. Na člověka se hledí jako na číslo ve statistice - a basta!
Měli bychom ve vlastním zájmu proti tomuto technokratickému způsobu řízení a spravování našeho státu důrazněji vystoupit a neměli bychom s sebou nechat manipulovat, jak nám ti nahoře linkují a diktují. Politik - i ten komunální - je tady pro lidi. PRO VŠECHNY LIDI.
Nebo je snad k nežití obec s vydlážděnými chodníky, vyasfaltovanými silnicemi v obrubnících po celé vsi, s kulturním domem pro 300 návštěvníků, s fungujícím obchodem COOP Jednota, s prosperující dílnou autoservisu, s nedávno vyčištěným rybníkem za 2 milióny Kč a památnou kapličkou, která vyhrála v roce 2009 soutěž O nejlépe opravenou památku?
(lan)
P.S. V reportáži je taky vyfocená pamětní deska mého dědečka Jany Nevrkly, účastníka protinacistického odboje v letech 1939 - 1945. Strávil 4,5 roku v nacistické káznici v Breslau (Vratislavi) jako člen Obrany národa a na následky věznění právě před 73 roky zemřel. Ve věku nedožitých 41 let. Nevím, nevím, jak by hodnotil dnešní dobu. Vím jenom jedno: Člověka by NIKDY neviděl jako číslo. To v té káznici zažil na vlastní kůži.
Žádné komentáře:
Okomentovat