Za Honzou Hříbkem

Nějak mi nešlo napsat "Za Janem Hříbkem", protože v Božicích mu nikdo jinak neřekl než Honza Hříbek. Ani nevím, kdy jsem se s ním potkal poprvé a ani vlastně nevím, odkdy jsme si tykali. Skoro bych řekl, že od prvního osobního kontaktu.


Honza Hříbek už byl takový. Ostře řezané rysy jeho tváře projasňovaly jiskrné oči a takový zvláštní hřejivý úsměv. Božickým rodákem nebyl, ale k nezapomenutelným božickým občanům určitě patří. Dá se říct, že práce byla jeho koníčkem a člověk ho nejčastěji mohl potkat někde kolem traktoru, na poli, při nějaké činnosti. Určitě se najde v Božicích a Českých Křídlovicích hodně jeho kamarádů, kteří si vzpomenou na některou "veselou příhodu z natáčení." Člověk, který nezarmoutil, člověk, který se rád pobavil.... vlastně až teď, když přišla ta zpráva, že se s ním v sobotu na božickém hřbitově rozloučíme, si uvědomuji, že to bude naposledy.

        (lan)