Nedílnou součástí penzionátu Maria Hilf, u nás v Božicích zvaného od nepaměti kláštera, je i klášterní kaple. V dobách socialistické přestavby po roce 1950 se kaple stala jídelnou a ta nejkrásnější výzdoba zůstává od té doby skrytá lidským zrakům. Tedy těm, kdo by se chtěli na tuto výzdobu podívat zevnitř. Badatelským úsilím Lubomíra Chlupa, zástupce vedoucí přímé péče, se rouška tajemství kolem klášterní kaple poodrhnula. Píše o tom na stránkách Domova Božice - https://domovbozice.cz/jidelna-kaple/.
Součástí jeho pojednání jsou i dvě zajímavé fotografie.
Nedávno jsme oslovili veřejnost s žádostí o nalezení zcela konkrétní fotografie Domova. Jednalo se o obrázek, pořízený před uzavřením stropu v naší jídelně; z doby, kdy jídelna sloužila jako kaple (a kuchyňka pro personál spolu s kanceláří vedoucí přímé péče jako dvě sakristie).
Jídelna měla v té době stejné vybavení jako kostel. Se svoji délkou 17 metrů, šířkou 9,3 metru a téměř osmimetrovou výškou (nynější výška jídelny je poloviční), sedmi vitrážovými okny vysokými 2,5 m (z toho 5 figurálních), s dvěma sakristiemi, s kůrem a se zlacenými detaily byla (a samozřejmě stále je) největší místností budovy. Ve své době (cca před 50 lety a dříve) musel být pohled na ni úžasný – a to nejen kvůli její velikosti, ale hlavně díky umělecké výzdobě.
Prakticky veškerá umělecká výzdoba, ať už vitráže, zlacení nebo jiné detaily, je ale skrytá nad pozůstatkem z doby minulé – nad umění zabíjejícím bakelitovým stropem. O to více děkujeme panu Ladislavu Nevrklovi za poskytnutí vzácné fotografie spolu s výňatkem textu z dobové literatury, který po přeložení do češtiny budeme rovněž publikovat.
Pro názornou představu jsou na dalším obrázku vyznačeny některé části kaple (nynější jídelny). Zeleně jsou vyznačeny místnosti bývalých sakristií, červeně vitrážová okna a žlutě později instalovaná klasická okna.
-chlup-
Ladislav Nevrkla, mluvčí Klubu ProBožice
Žádné komentáře:
Okomentovat