S Romanem jsem vlastně nikdy nepřerušil kontakt. Byl jedním z mých prvních žáků a byl ve třídě, na kterou se nedá nikdy zapomenout. Pravidelně jsme se vlastně potkávali 2x ročně na fotbale. Jako kluk byl výborný sportovec a víc než školní brašna mu slušely kopačky.
Zdravotní peripetie stály u konce jeho aktivní hráčské kariéry a vlastně i u jeho hodně předčasného odchodu z tohoto světa. Na někoho se vzpomínky záhy rozostří, na Romana nezapomenu nikdy. A v pátek po poledni určitě nebudu v Práčích chybět. I když to tentokrát nebude - bohužel - setkání na hřišti ....
Ladislav Nevrkla
Žádné komentáře:
Okomentovat